Dopředu, nebo do předu? Jak se to píše správně

Správně je dopředu dohromady: jít dopředu, posunout se dopředu, zaplatit dopředu, myslet dopředu. Je to příslovce, a proto se píše jako jedno slovo. Zápis „do předu“ zvlášť je chyba.

Proč se dopředu píše dohromady?

Dopředu je ustálené příslovce, takzvaná spřežka. Vzniklo spojením předložky a jména, které samostatně už v tomto tvaru nežije. Slovo „předu“ jako samostatné podstatné jméno v současné češtině nepoužíváme, a proto ho nelze od předložky oddělit. Internetová jazyková příručka psaní spřežek popisuje v kapitole o psaní příslovečných spřežek.

Stejně se dohromady píšou příslovce dozadu, nahoru, dolů, vpředu, zepředu. Akademický slovník současné češtiny i Slovník spisovného jazyka českého uvádějí jen podobu dopředu. Podobně se rozhoduje u dalších spřežek, třeba popravdě nebo nadlouho.

Co slovo znamená?

Akademický slovník současné češtiny uvádí čtyři významy:

• směrem dopředu: do prostoru před něčím, do přední části, opak dozadu, například udělal dva kroky dopředu, sedni si dopředu,
• v předstihu, předem: například zaplatit dopředu zálohu, otázky si připravila dopředu,
• ke zlepšení, k pokroku: například pokrok jde rychle dopředu, udělali velký krok dopředu,
• do budoucnosti: například raději se dívám dopředu.

Slovník zachycuje i ustálená spojení jít dopředu mílovými kroky (velmi rychle se zlepšovat) a věci se pohnuly dopředu (situace se změnila k lepšímu). Starší Slovník spisovného jazyka českého uvádí i obrat nejde to dopředu ve významu „nepokračuje to“.

Tvary a příbuzná slova

Dopředu je příslovce, a proto se neskloňuje. Akademický slovník současné češtiny uvádí jako slova podobného významu kupředu a vpřed, k významu „předem“ slovo předem. Opakem je dozadu.

Akademický slovník současné češtiny uvádí i přídavné jméno dopředný. Pro přední část něčeho slouží podstatné jméno předek. Slovník spisovného jazyka českého vykládá předek (2. pád předku) jako přední část nebo přední stranu něčeho, například předek vozu, domu, košile.

Příklady ve větách

• Musíme se dívat dopředu a neřešit minulost.
• Při nástupu postupujte, prosím, dopředu.
• Vstupenky jsme si koupili dva měsíce dopředu.
• Opřel se o stůl a naklonil se dopředu.
• Nikdo nemůže dopředu říct, co se stane.
• Nová metoda posunula výzkum hodně dopředu.
• Řidič narazil do předku zaparkovaného auta.

S čím si to lidé pletou?

S předložkovým spojením, které by popisovalo přední část něčeho. Když chcete říct, že něco směřuje do přední části předmětu, použijte podstatné jméno předek: narazil do předku auta, případně do přední části auta. Tvar „předu“ jako 2. pád podstatného jména spisovný není, a proto ani „do předu auta“.

Podobně se pletou dohromady a do hromady. Tam ale obě podoby existují, protože hromada je běžné podstatné jméno.

Jak si to zapamatovat?

Zkuste mezi do a předu vložit jiné slovo, třeba přívlastek. Nejde to: „do velkého předu“ nedává smysl. Když se spojení nedá rozdělit, píše se dohromady. Pomůže i dvojice s opačným významem: dopředu a dozadu, obě dohromady.

Vyzkoušejte si

1. Posaď se ____, lépe uvidíš (do předu / dopředu).
2. Nájem platíme měsíc ____ (dopředu / do předu).
3. Kolo narazilo do ____ auta (předu / předku).

Správně: 1. dopředu, 2. dopředu, 3. předku

Podobné případy

• Dokupy, nebo do kupy? Další spřežka s předložkou do.
• Dohromady, nebo do hromady? Spřežka, která má i podobu zvlášť s jiným významem.
• Dovnitř, nebo do vnitř? Příslovce směru psané dohromady.
• Nahoru, nebo na horu? Příslovce směru a předložkové spojení.