Slabiky, nebo slabyki? Jak se to píše správně
Správně je slabiky: uprostřed měkké i, protože slabika není vyjmenované slovo, na konci tvrdé y podle vzoru žena.
Redakce Mohuvěřit.cz Ověřeno 2 min čtení
Správně je slabiky: uprostřed s měkkým i, na konci s tvrdým y. Po b je i, protože slabika nepatří mezi vyjmenovaná slova, a na konci je y, protože jde o koncovku podle vzoru žena. Podoba „slabyki“ má tedy chybu hned dvakrát.
Proč se ve slově slabika píše bi?
Souhláska b je obojetná. Tvrdé y se po ní v kořeni slova píše jen ve vyjmenovaných slovech a slovech příbuzných: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav. Seznam najdete v kapitole Vyjmenovaná slova v Internetové jazykové příručce. Slabika mezi ně nepatří, proto sla-bi-ka.
Proč je na konci y?
Slabika se skloňuje podle vzoru žena: jedna žena, dvě ženy, jedna slabika, dvě slabiky. Koncovka 1. pádu množného čísla je -y. Navíc stojí po k, a k je tvrdá souhláska, po které se v domácích slovech píše y. Ve tvaru slabiky je tedy i v kořeni a y v koncovce.
Co slovo znamená?
Slovník spisovného jazyka českého uvádí dva výklady:
- obecně část slova vyslovovaná v souvislé řeči jako celek, najednou: mluvil rychle, polykal slabiky, vyslovovat slova po slabikách,
- v jazykovědě část slova tvořící výslovnostní jednotku a obsahující jednu slabikotvornou hlásku. Rozlišuje se slabika otevřená a zavřená.
Ustálené je spojení nesplnila se ani slabika, tedy vůbec nic.
Tvary a příbuzná slova
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. | slabika | slabiky |
| 2. | slabiky | slabik |
| 3. | slabice | slabikám |
| 4. | slabiku | slabiky |
| 6. | o slabice | o slabikách |
| 7. | slabikou | slabikami |
Ve 3. a 6. pádě jednotného čísla se k mění na c: ke slabice, o slabice. Měkké i v kořeni zůstává ve všech tvarech.
Slova se stejným kořenem a stejným bi podle SSJČ:
- slabikovat: číst nebo vyslovovat slova odděleně po slabikách (děti ve škole slabikovaly),
- slabikář: učebnice čtení pro první třídu (číst ze slabikáře, Alšův slabikář),
- slabičný: přídavné jméno k slabice (slabičná předložka, slabičný verš).
Příklady ve větách
- Děti se ve škole učí rozkládat slova na slabiky.
- Mluvil rychle a polykal slabiky.
- Přízvuk je v češtině na první slabice.
- Slovo „slabika“ má tři slabiky.
- Z toho, co slíbil, se nesplnila ani slabika.
- Prvňáček pomalu slabikoval nápis na tabuli.
- Babička si dodnes schovává svůj starý slabikář.
S čím si to lidé pletou?
Se slovy, kde po b je opravdu tvrdé y, například bylina nebo kobyla. Ty jsou vyjmenované. Chyba „slabyki“ navíc přehazuje i a y: dává tvrdé y do kořene a měkké i do koncovky. Ve skutečnosti je to přesně naopak.
Jak si to zapamatovat?
Rozdělte si slovo: sla-bi-ky. Uprostřed bi, protože slabika není vyjmenované slovo. Na konci ky, stejně jako matky nebo knihy: koncovka vzoru žena je po k vždy y.
Vyzkoušejte si
- Slovo okno má dvě slab…k….
- Učitelka nás učila slab…kovat.
- Každá slab…ka obsahuje jednu slabikotvornou hlásku.
Správně: 1. slabiky, 2. slabikovat, 3. slabika.
Podobné případy
- Být, nebo bít? Vyjmenované slovo po b a jeho dvojník s i.
- Babyka, nebo babika? Méně známé vyjmenované slovo po b.
- Bylina, nebo Bílina? Vyjmenované slovo a podobně znějící jméno.
Článek vychází z uvedených zdrojů platných ke dni ověření a slouží k informaci. Nejde o právní, finanční ani zdravotní radu a za rozhodnutí učiněná na jeho základě neručíme. Tvrzení o firmách a produktech přebíráme z veřejných zdrojů a od úřadů, které vždy uvádíme.
Nahlásit nepřesnost Opravy uvádíme na konci článku.