Jak je to správně?
V současné češtině jsou přípustné a správné obě varianty. Volba závisí především na kontextu a stylu textu:
1. Minus (krátké „i“): Původní latinská podoba. Je preferována v odborných, matematických a technických textech.
2. Mínus (dlouhé „í“): Podoba odpovídající české výslovnosti. Je vhodná pro běžnou komunikaci, beletrii a neformální texty.
Proč existují dvě verze?
Slovo pochází z latiny, kde se vyslovuje krátce. Čeština však má tendenci délku samohlásek přizpůsobovat přirozenému rytmu řeči.
• Pravidlo: Internetové slovníky i Pravidla českého pravopisu dnes uznávají obě formy jako spisovné.
• Matematika: Pokud píšete učebnici matematiky nebo vědeckou práci, držte se spíše tvaru minus.
• Skloňování: Slovo je nesklonné, pokud stojí ve funkci předložky (minus pět stupňů), ale skloňuje se jako podstatné jméno, pokud mluvíme o znaménku (mít u někoho velké minus/mínus).
Důležitá je jednotnost
I když jsou obě varianty v pořádku, největší chybou je jejich střídání v rámci jednoho textu. Pokud v jedné větě napíšete „plus a minus“, v další byste neměli psát „plus a mínus“. Vyberte si jednu cestu a tu dodržujte.
Dilema mínus nebo minus řešíme v předpovědi počasí, při placení daní i v hodnocení ve škole. Správná volba varianty dodá vašemu textu přesně ten nádech, který potřebujete.
Příklady použití ve větách
- „Venku je minus deset stupňů Celsia.“ (odbornější zápis)
- „Celá ta situace pro nás znamená jedno velké mínus.“ (běžná řeč)
- „Pět minus tři jsou dvě.“ (matematický kontext)
- „V hodnocení hotelu převažovala mínusy nad plusy.“ (neformální zápis)
Jak si vybrat?
• Minus (krátké): Chci vypadat jako vědec nebo matematik.
• Mínus (dlouhé): Píšu e-mail nebo článek pro širokou veřejnost.
Pomůcka: „Krátké minus pro čísla, dlouhé mínus pro slova.“
Shrnutí v tabulce
| Varianta | Styl | Příklad |
|---|---|---|
| minus | Formální, odborný | Teplota klesla na minus 5. |
| mínus | Běžně mluvený, novinářský | To je jeho hlavní mínus. |