Minus, nebo mínus? Jak se to píše správně
Správně je minus i mínus. Podobu mínus s dlouhým í doplnila Internetová jazyková příručka v roce 2024 jako variantu, tradiční minus zůstává správné a vyslovuje se [mínus].
Redakce Mohuvěřit.cz Ověřeno 3 min čtení Přečteno 5×
Správně je minus i mínus, protože podoba s dlouhým í byla v roce 2024 doplněna do Internetové jazykové příručky jako variantní. Tradiční podoba minus s krátkým i zůstává správná a vyslovuje se [mínus]. Nově můžete psát i mínus, tedy tak, jak slovo vyslovujete.
Proč jsou dnes správně obě podoby?
Slovo je přejaté z latinského minus. Podle dosavadní kodifikace se psalo jen s krátkým i, přestože slovníky doporučovaly vyslovovat ho dlouze. Slovník spisovného jazyka českého to zachycuje zápisem minus [mí-].
Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český ve své databázi odpovědí uvádí, že pravopisná podoba mínus, která odpovídá výslovnosti, je ve spisovných textech natolik rozšířená, že byla v roce 2024 do Internetové jazykové příručky doplněna jako variantní. Můžete tedy psát jak minus, tak nově i mínus. Starší odpovědi poradny, podle kterých platila jen podoba minus, poradna sama označuje jako neaktuální.
Obecně o přizpůsobování cizích slov češtině píše kapitola Počešťování přejatých slov v Internetové jazykové příručce.
Co slovo znamená?
SSJČ rozlišuje příslovce a podstatné jméno.
Jako příslovce se užívá v matematice a fyzice:
- vyjadřuje odčítání, opak plus: pět minus čtyři (5 − 4),
- označuje zápornou veličinu: minus deset, teplota minus dva stupně (pod nulou).
Jako podstatné jméno znamená:
- znaménko odčítání nebo záporné veličiny,
- nedostatek, vadu, opak plus: umělecké minus dramatu, životní minusy, znamenalo to značné minus.
Tvary a příbuzná slova
Ve významu znaménko nebo nedostatek je minus podle SSJČ zpravidla nesklonné podstatné jméno středního rodu: to minus, jedno velké minus, značné minus. Řidčeji se skloňuje jako mužské s 2. pádem minusu a 6. pádem v minusu. V množném čísle je jen mužského rodu: ty minusy, životní minusy, plusy a minusy.
Přídavné jméno je minusový: minusové znaménko. Jako příslovce se minus nemění.
Stejně se chová i protějšek plus: příslovce (dvě plus tři), nesklonné to plus (výhoda, klad), v množném čísle plusy, přídavné jméno plusový.
Příklady ve větách
- Pět minus tři jsou dvě.
- V noci klesla teplota na mínus deset stupňů.
- Hluk z ulice je velké minus toho bytu.
- V recenzi převažovaly plusy nad minusy.
- Účet se dostal do minusu.
- Před číslo napište minusové znaménko.
Jak se píše znaménko minus?
Poradna k tomu uvádí: vyjadřuje-li znaménko zápornou hodnotu čísla, přiléhá k číslici bez mezery, například −1 °C nebo −20 %. Ve slovech je to minus pět i mínus pět.
Jak si to zapamatovat?
Minus se vždy vyslovuje [mínus]. Napsat ho můžete tradičně krátce, nebo podle výslovnosti dlouze. Chybou není ani jedno, jen v jednom textu volte jednotně.
Vyzkoušejte si
- Deset m…nus dva je osm.
- Jediné m…nus té dovolené bylo počasí.
- Na horách bylo m…nus patnáct.
Správně: ve všech třech větách minus i mínus. Ve větě 2 jde o nesklonné „to minus“.
Podobné případy
- Puls, nebo pulz? Další přejaté slovo se dvěma rovnocennými podobami.
- Balkon, nebo balkón? Délka samohlásky v přejatém slově, kde jsou správně obě podoby.
- 1 000, nebo 1000? Jak se zapisují čísla a mezery mezi číslicemi.
Článek vychází z uvedených zdrojů platných ke dni ověření a slouží k informaci. Nejde o právní, finanční ani zdravotní radu a za rozhodnutí učiněná na jeho základě neručíme. Tvrzení o firmách a produktech přebíráme z veřejných zdrojů a od úřadů, které vždy uvádíme.
Nahlásit nepřesnost Opravy uvádíme na konci článku.