Lecjak, nebo lec jak? Jak se to píše správně

Správně je lecjak dohromady, jako jedno slovo, protože lec- je pevná součást neurčitých zájmen a příslovcí. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jen tuto podobu, řidčeji také lecjaks. Psaní s mezerou „lec jak“ je chybné, lec samostatně jako slovo neexistuje.

Proč se lecjak píše dohromady?

Lec- se v češtině vyskytuje jen jako první část neurčitých zájmen a příslovcí. Samo o sobě nic neznamená, a proto nemůže stát odděleně. Všechna slova s ním se píšou dohromady: leckdo, leccos (lecco), leckde, lecjaký, lecjak. Stejně tak slova s leda-: ledajak, ledaco, ledakdo.

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) má lecjak jako samostatné heslo a označuje ho jako zájmenné příslovce. Akademický slovník současné češtiny (ASSČ) vede dohromady psané přídavné zájmeno lecjaký spolu s ledajaký a ledasjaký.

Co slovo znamená?

SSJČ uvádí dva významy:

• rozličným způsobem, všelijak, ledajak: lecjak jim pomáhal, tančící se lecjak proplétají,
• expresivně nevalně, špatně: oběd se odbývá lecjak, nemůže to udělat jen tak lecjak.

Tvary a příbuzná slova

Příslovce lecjak se neskloňuje. Řidší podoba se -s na konci je lecjaks, také dohromady.

Přídavné zájmeno lecjaký (řidčeji lecjakýs) se skloňuje jako mladý. SSJČ ho vykládá jako rozmanitý, mnohý, všelijaký (doma čeká lecjaká práce) a expresivně jako obyčejný, nevalný (nebyli z lecjakých rodin). ASSČ přidává význam „jakýkoli“, zvlášť v záporné větě: Naši předkové nepoužívali lecjaký kámen, ale pečlivě si suroviny vybírali.

Synonymum ledajak uvádí SSJČ s řidšími podobami ledajaks a ledasjak. Také u něj zná expresivní význam nevalně, nedbale: spali jsme ledajak.

Příklady ve větách

• Situace se dá vysvětlit lecjak, ale fakta jsou jasná.
• Tuhle práci nemůžeš odbýt jen tak lecjak.
• Sousedé nám po povodni lecjak pomáhali.
• Oběd se u nich odbývá lecjak.
• Na chalupě jsme spali ledajak, ale nikomu to nevadilo.
• Doma na ni čekala lecjaká práce.
• Není to ledajaká fenečka, pochází z chovné stanice.

S čím si to lidé pletou?

Chyba „lec jak“ vzniká tím, že druhá část slova, jak, existuje samostatně. Pisatel pak oddělí i lec-. Stejně chybné by bylo „lec kdo“ nebo „lec co“. Pozor také na zdvojené c v leccos a lecco, kde se lec- setkává se zájmenem co.

Jak si to zapamatovat?

Lec- nikdy nestojí samo. Kde je lec-, tam je jedno slovo: leckdo, leccos, leckde, lecjak, lecjaký.

Vyzkoušejte si

1. Ten úkol se dá vyřešit ___. (lecjak / lec jak)
2. Na ___ akci jsme už byli. (lecjaké / lec jaké)
3. Tohle ví ___. (leckdo / lec kdo)

Správně: 1. lecjak, 2. lecjaké, 3. leckdo.

Podobné případy

• Leccos, nebo lecos: zájmeno s lec- a zdvojeným c.
• Málokdo, nebo málo kdo: další neurčité zájmeno psané dohromady.
• Nejeden, nebo ne jeden: zájmeno, u kterého se váhá mezi psaním dohromady a zvlášť.
• Kdokoli, nebo kdokoliv: neurčité zájmeno s pevnou příponou.