Leccos, nebo lecos? Jak se to píše správně

Správně je leccos, se dvěma c. Slovo vzniklo spojením části lec- a zájmena cos (co + -s). První část končí na c a druhá na c začíná, proto zůstávají obě písmena. Podoba „lecos“ je chybná. Spisovná je i kratší podoba lecco.

Proč se píše leccos se dvěma c?

Neurčitá zájmena s částí lec- se tvoří tak, že se lec- připojí před tázací zájmeno nebo příslovce: lec + kdo = leckdo, lec + kde = leckde, lec + co = lecco. Když druhá část začíná na c, potkají se dvě stejná písmena a obě se píšou. Ve výslovnosti zní jen jedno, a proto vzniká chyba „lecos“.

Slovník spisovného jazyka českého vede heslo jako lecco s poznámkou, že častější je podoba leccos. Obě mají dvě c.

Co slovo znamená?

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je to neurčité zájmeno s těmito významy:

1. všelicos, mnohé, ledacos: leccos nového, dobrého, leccos z toho znal už dřív,
2. expresivně cokoli bez výběru, něco obyčejného: nekoupí jen tak leccos,
3. expresivně něco nevalného, špatného: leccos už provedl (různé nepěkné kousky).

Tvary a příbuzná slova

Skloňuje se jen druhá část, tedy zájmeno co. Část lec- zůstává beze změny, a tak se v ostatních pádech objevuje dvojice cč. Slovník spisovného jazyka českého uvádí příklady:

• 3. pád: lecčemu (lecčemu se naučil),
• 6. pád: o lecčems (občas se o lecčems radil),
• 1. a 4. pád: leccos, lecco.

Podoby bez c na konci první části, tedy „lečemu“ nebo „o lečem“, jsou chybné.

Stejně se píšou i další slova s lec-, vždy dohromady: leckdo, leckde, leckterý, lecjaký a lecjak. Významově blízká jsou slova s leda-: ledaco, ledacos. Slovník spisovného jazyka českého u nich uvádí tvary ledačeho, ledačemu, o ledačem, tedy opět se skloňuje jen druhá část. Neurčité zájmeno leckdo (i leckdos) znamená podle téhož slovníku „mnohý, nejeden člověk“ a leckde „na mnoha různých místech“.

Příklady ve větách

• O jeho minulosti se už leccos proslýchalo.
• Za ty roky se ve městě leccos změnilo.
• Na brigádě se lecčemu přiučil.
• V tom domě by se dalo leccos vylepšit.
• S dědou jsme si povídali o lecčems.
• Ze starých dopisů se dá leccos vyčíst.
• Už jsem toho zažil lecco.

Jak si to zapamatovat?

Rozložte slovo na dvě části: lec + cos. Druhá část je obyčejné co s koncovým -s, jako v cosi nebo něco. Když ji odtrhnete, hned je vidět, že první c patří k lec- a druhé k cos. Stejně jako píšete leckdo s celým kdo, píšete leccos s celým cos.

Vyzkoušejte si

1. Od babičky jsem se naučila le…os o vaření.
2. Na cestách se le…čemu přiučíš.
3. O tom případu se mluvilo le…kde.

Správně: 1. leccos, 2. lecčemu, 3. leckde.

Podobné případy

• Lecjak, nebo lec jak? Další slovo s lec-, také dohromady.
• Malokdo, nebo málo kdo? Neurčité zájmeno složené ze dvou částí.
• Kdokoliv, nebo kdokoli? Jak se píše a skloňuje další neurčité zájmeno.