Fantazie, nebo fantasie? Jak se to píše správně

Správně je fantazie se z. Je to základní, stylově neutrální podoba, kterou uvádí Akademický slovník současné češtiny. Podoba fantasie není podle Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český chybná, ale čtenáři ji vnímají jako zastaralou.

Proč se píše fantazie se z?

Slovo pochází z řečtiny. U řady zdomácnělých přejatých slov se původní s mezi samohláskami v češtině vyslovuje jako [z] a pravopis se postupně přizpůsobil výslovnosti. Jazyková poradna to vysvětluje právě na slově fantazie: základní je zápis se z, podoba se s je podle Dodatku k Pravidlům českého pravopisu stylově příznaková.

Pravidlo nejde mechanicky přenášet na všechna slova. U některých jsou obě podoby rovnocenné, u jiných je základní podoba se s. Vždy je proto potřeba ověřit konkrétní slovo.

Kde se setkáte s podobou fantasie?

Ve starších textech. Podobu fantasie uváděl Příruční slovník jazyka českého z let 1935 až 1957. Slovník spisovného jazyka českého z 60. let měl obě podoby, fantasie [-zi-] i fantazie. Akademický slovník současné češtiny už uvádí jen fantazie. V současném textu proto pište se z, podobu se s nechte pro citace a vlastní názvy.

Co slovo znamená?

Akademický slovník současné češtiny uvádí pět významů:

1. schopnost mysli vytvářet nové myšlenky a představy, obrazotvornost: bujná fantazie, kreslení rozvíjí dětskou fantazii,
2. výtvor obrazotvornosti, představa: hlava plná fantazie,
3. expresivně něco skvělého, úžasného: To je ale fantazie.
4. ve výtvarném umění abstraktní dílo zhotovené bez předlohy,
5. v hudbě skladba volné formy: fantazie na české národní písně.

Slovník uvádí i ustálená spojení fantazii se meze nekladou, popustit uzdu fantazii a výplod fantazie.

Tvary a příbuzná slova

Fantazie je podstatné jméno ženského rodu, slovník uvádí 2. pád fantazie. Skloňuje se podle vzoru růže, bez j v písmu:

• bez fantazie, k fantazii, o fantazii, s fantazií,
• v množném čísle fantazie, fantazií, s fantaziemi.

Přídavné jméno je fantazijní, příslovce fantazijně a podstatné jméno fantazijnost. Slovník spisovného jazyka českého je uvádí vedle starších podob se s.

Příklady ve větách

• Dětská fantazie nezná hranic.
• Autor prokázal neuvěřitelnou dávku fantazie.
• Nechte fantazii volný průběh.
• Orchestr zahrál fantazii na lidové písně.
• S trochou fantazie se dá vykouzlit pěkná výzdoba.
• Ten příběh je jen výplod jeho fantazie.
• Kniha nás zavede do fantazijního světa.

Jak si to zapamatovat?

Pište, jak slyšíte: [fantazije] má uprostřed z, a tak se dnes i píše. Pozor jen na konec, kde se j nepíše: fantazie, ne „fantazije“.

Vyzkoušejte si

1. Malíř měl bohatou fanta…ii.
2. Hrdina žil ve svém fanta…ijním světě.
3. Tomu příběhu chybí trocha fanta…ie.

Správně: 1. fantazii, 2. fantazijním, 3. fantazie.

Podobné případy

• Filozofie, nebo filosofie? Další řecké slovo, u kterého se rozhoduje mezi s a z.
• Diskuse, nebo diskuze? Další přejaté slovo, u kterého se lidé rozhodují mezi s a z.
• Muzeum, nebo museum? Stejný vývoj pravopisu podle výslovnosti.
• Prezident, nebo president? Další slovo, kde se mezi samohláskami píše z.