Zpupný, nebo vzpupný? Jak se to píše správně

Správně je zpupný (zpupnost, zpupně). Podobu „vzpupný“ neuvádí Slovník spisovného jazyka českého ani Příruční slovník jazyka českého, v současném jazyce je proto chybná. Slovníky neuvádějí ani podobu „spupný“.

Proč se píše zpupný?

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) vede jen heslo zpupný a s ním celou rodinu slov se zp-: zpupnost, zpupně, zpupník, zpupnět. V Příručním slovníku jazyka českého heslo „vzpupný“ také není. Pravopis tu nejde odvodit z významu předpony, je potřeba si ho zapamatovat.

Právní historik Václav Vaněček v časopise Naše řeč (1942) zmiňuje, že původní podoba slova byla snad vzpupný. Jde ale o starou češtinu a sám autor to uvádí jen jako možnost. Dnešní spisovný jazyk zná jen zpupný.

Co slovo znamená?

Podle SSJČ je zpupný ten, kdo je velmi pyšný, povýšeně smělý až vzpurný. Zpupné je také to, co takovou pýchu projevuje: zpupný tyran, zpupný vítěz, zpupná vyzývavost, zpupný smích. Zpupné chování je podle slovníku arogantní, pánovité.

SSJČ uvádí i zaniklý právnický význam: zpupné statky byly statky plně svobodné, bez lenního závazku. Vaněček v Naší řeči popisuje, že slovo v tomto právnickém smyslu označovalo svobodné šlechtické vlastnictví na rozdíl od léna.

Tvary a příbuzná slova

Zpupný se skloňuje jako mladý: zpupného, zpupnému, zpupní vítězové. Druhý stupeň je zpupnější, SSJČ ho dokládá u Čapka-Choda. Podle SSJČ k němu patří:

• zpupně (příslovce): zpupně mluvit, jednat, vede si zpupně,
• zpupnost: vlastnost toho, kdo je zpupný (zkrotit něčí zpupnost), i zpupný čin,
• zpupník (knižně): zpupný člověk, řidčeji zpupnice,
• zpupnět (řidčeji): stát se zpupným, zpupnějším.

Příklady ve větách

• Jeho zpupný postoj k nadřízeným mu přinesl jen potíže.
• Král nesnesl zpupnost mladého šlechtice.
• Odpovídal zpupně a s úšklebkem.
• Po vítězství se z něj stal zpupný samovládce.
• Ta zpupnost ho nakonec stála místo.
• Úspěch mu stoupl do hlavy a začal zpupnět.
• Vzbouřenci byli vzpurní, nikoli „vzpupní“.

S čím si to lidé pletou?

Nejspíš s podobným slovem vzpurný, které se píše se vz-. Vzpurný je podle SSJČ ten, kdo se něčemu vzpírá, staví na odpor: vzpurný kluk, vzpurný pohled, vzpurně odpovídat. Významy obou slov se blíží. SSJČ dokonce vykládá zpupný mimo jiné jako vzpurný, a proto se tvary snadno pletou.

Rozdíl je v tom, co převažuje. Vzpurný se vzpírá a odporuje, zpupný je hlavně pyšný a povýšený.

Jak si to zapamatovat?

Vzpurný se vzpírá, proto má vz- jako vzpírat se. Zpupný je hlavně pyšný a píše se zp-, stejně jako knižní zpěčovat se.

Vyzkoušejte si

1. Jeho ___ chování všechny urazilo.
2. Pubertální syn je čím dál ___nější a nechce poslouchat.
3. Vítěz se tvářil ___ně a nikomu nepodal ruku.

Správně: 1. zpupné, 2. vzpurnější, 3. zpupně.

Podobné případy

• Zpěčovat se, nebo vzpěčovat se: podobně se plete začátek z- a vz-.
• Zpoždění, nebo spoždění: další slovo se začátkem zp-.
• Vzlykat, nebo vzlikat: sloveso se začátkem vz-.