Povinnost, nebo povinost? Jak se to píše správně

Správně je povinnost se dvěma n. Podstatné jméno vzniká z přídavného jména povinný přidáním přípony -ost a obě n z přídavného jména v něm zůstávají. Podoba „povinost“ je chyba.

Proč se píše povinnost se dvěma n?

Základem je přídavné jméno povinný (povinná školní docházka, povinné očkování). Podstatné jméno vlastnosti se od přídavných jmen tvoří příponou -ost: povinn-ý, povinn-ost. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) uvádí povinnost přímo jako podstatné jméno odvozené od povinný.

Internetová jazyková příručka (IJP) v kapitole Psaní n, nn řadí povinný mezi přídavná jména, u kterých výchozí podstatné jméno neexistuje, ale slovotvorný základ končí na -n. Proto dvě n. Příručka výslovně uvádí povinna, povinno, povinni, povinně, povinnost a jako výjimku povinen.

Co slovo znamená?

SSJČ vykládá povinnost jako závaznost, nutnost něco konat, úkol, který musí být vykonán, nebo závazek, který musí být splněn. Přídavné jméno povinný má podle slovníku dva významy:

• o osobě: mající povinnost, závazek (mládež školou povinná, je povinen to zaplatit),
• o věci: takový, který musí být vykonán (povinná lékařská prohlídka, povinný předmět, povinný výtisk).

Tvary a příbuzná slova

Tady je častá past. Krátký (jmenný) tvar, který se používá v přísudku, má v mužském rodě jednotného čísla jen jedno n: je povinen. Mezi obě n se kvůli výslovnosti vkládá e, stejně jako u šťastný, šťasten nebo vinný, vinen. V ostatních tvarech se obě n objeví:

• je povinen (muž), je povinna (žena), je povinno (dítě, město),
• jsou povinni (muži), jsou povinny (ženy), jsou povinna (města).

Slovní rodina se stejným nn: povinný, nepovinný, povinně, povinnost.

Příklady ve větách

• Je vaší povinností nahlásit změnu adresy.
• Školní docházka je povinná.
• Nájemce je povinen platit nájemné včas.
• Firma je povinna vydat zaměstnanci potvrzení.
• Rodiče jsou povinni dítě přihlásit k zápisu.
• Kurz je nepovinný, ale doporučujeme ho.
• Všichni účastníci se musí povinně zaregistrovat.

S čím si to lidé pletou?

S krátkým tvarem povinen. Kdo ví, že v něm je jen jedno n na konci, napíše pak jedno n i ve slově povinnost. Opačná chyba je „povinnen“. Pomůže si uvědomit, že povinen je jediná výjimka. Všude jinde jsou n dvě, protože jedno patří základu a druhé příponě.

Jak si to zapamatovat?

Vyjděte z přídavného jména: povinný má nn, a proto povinnost také. Stejně jako výkonný, výkonnost nebo cenný, cennost. Jedno n má jen tvar povinen, kde se mezi obě n vložilo e.

Vyzkoušejte si

1. Splnil svou ___ a odešel.
2. Každý řidič je ___ mít u sebe řidičský průkaz.
3. Zaměstnankyně jsou ___ nosit ochranné pomůcky.

Správně: 1. povinnost, 2. povinen, 3. povinny.

Podobné případy

• Náklonnost, nebo náklonost: dvě n z přídavného jména náklonný.
• Účinnější, nebo učinější: nn z přídavného jména účinný zůstává i ve 2. stupni.
• Imunní, nebo imuní: stejné pravidlo u přejatého slova.
• Činí, nebo činní: kdy jde o přídavné jméno se dvěma n a kdy o sloveso.