Moji, nebo mojí? Jak se to píše správně

Záleží na pádu. Tvar moji s krátkým i je 4. pád jednotného čísla ženského rodu (vidím moji sestru) a 1. pád množného čísla mužského rodu životného (moji přátelé). Tvar mojí s dlouhým í je 2., 3., 6. a 7. pád jednotného čísla ženského rodu (bez mojí sestry, s mojí sestrou), ve spisovném textu je ale lepší mé a mou.

Proč se píše moji, nebo mojí?

Zájmeno můj má v některých pádech dvojí tvary, kratší a delší. Slovník spisovného jazyka českého vyjmenovává, kde stojí delší tvary vedle kratších jako rovnocenné:

• 4. pád jednotného čísla ženského rodu: mou i moji,
• 1. pád množného čísla mužského rodu životného: moji, řidčeji mí,
• 1. pád jednotného čísla ženského rodu: má i moje, středního rodu mé i moje.

V ostatních pádech uvádí slovník jen tvary podle vzoru mladý: mé, mou. Delší mojí ve 2., 3., 6. a 7. pádě tedy do spisovné normy podle tohoto slovníku nepatřilo. Internetová jazyková příručka v poznámce uvádí, že podle Slovníku spisovné češtiny je tvar mojí v jednotném čísle hovorový.

Kdy se píše moji?

Ve 4. pádě ženského rodu, kde se dá nahradit tvarem mou, a v 1. pádě množného čísla mužského rodu životného, kde se dá nahradit tvarem mí.

• Pozval jsem moji sestru. (koho, co, lze i mou sestru)
• Znáte moji adresu?
• Moji rodiče bydlí na venkově. (kdo, co, mužský rod životný)
• Moji kolegové přijdou později.

Kdy se píše mojí?

Ve 2., 3., 6. a 7. pádě jednotného čísla ženského rodu. Odpovídá krátkým tvarům mé (2., 3. a 6. pád) a mou (7. pád).

• Bez mojí pomoci to nezvládne. (koho, čeho, lze i mé)
• Napsal jsem mojí babičce. (komu, čemu)
• Mluvili jsme o mojí práci. (o kom, o čem)
• Přišel s mojí sestrou. (s kým, s čím, lze i mou)

Co slovo znamená?

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u zájmena můj dva hlavní významy. Prvním je patřící mluvčímu, takový, který mám v majetku nebo se mě týká: můj kabát, má kniha. Druhým je takový, ke kterému mám vztah, často citový: má vlast, moji rodiče, můj lékař. Jako podstatné jméno může hovorově znamenat manžela nebo manželku: ten můj, ta moje.

Tvary a příbuzná slova

V množném čísle jsou krátké i dlouhé tvary rovnocenné: moji přátelé i mí přátelé, moje knihy i mé knihy. Ve 4. pádě množného čísla mužského rodu uvádí slovník mé i moje: potkal jsem mé kamarády i moje kamarády. Pozor jen na 4. pád jednotného čísla mužského rodu životného, kde je jen mého: vidím mého bratra.

Jak si to zapamatovat?

Zkuste dosadit krátký tvar.

• Když se hodí mou u 4. pádu (vidím mou sestru), píšete moji.
• Když se hodí mé (bez mé sestry, k mé sestře), píšete mojí.
• Když se hodí mou u 7. pádu (s mou sestrou), píšete mojí.
• Když jde o více mužů nebo zvířat v 1. pádě (mí bratři), píšete moji.

V úředním a odborném textu volte rovnou krátké tvary mé a mou, nemusíte pak o délce vůbec přemýšlet.

Vyzkoušejte si

1. Představím vám moj… manželku.
2. Bydlím u moj… tety.
3. Moj… bratři hrají fotbal.

Správně: 1. moji, 2. mojí, 3. Moji.

Podobné případy

• Můj, nebo svůj? Kdy použít které přivlastňovací zájmeno.
• Mně, nebo mě? Tvary osobního zájmena já.
• Ji, nebo jí? Stejný rozdíl mezi krátkým a dlouhým i podle pádu.