Můj, nebo svůj? Kdy se píše které zájmeno

Svůj použijte, když věc patří podmětu věty, tedy tomu, kdo děj koná: Vzal jsem si svůj telefon. Petr ztratil svůj klíč. Můj (tvůj, jeho, její) patří tam, kde je podmětem někdo jiný než vlastník: Petr si vzal můj klíč. Líbí se ti můj účes?

Proč se píše svůj?

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) označuje svůj jako přivlastňovací zvratné zájmeno. Přivlastňuje podmětu, případně původci děje. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český opakuje stejné základní pravidlo: přivlastňuje-li se podmětu, užívá se zvratné zájmeno. Platí pro všechny osoby stejně:

• (Já) si vezmu svůj kabát.
• (Ty) si ukliď své věci.
• Petra si vzala svou aktovku.
• Trávíme dovolenou ve své chatě.

Co zájmeno znamená?

SSJČ vykládá svůj jako „takový, který je ve vlastnictví, držení podmětu, podmětu náležející, od něho pocházející, jeho se týkající“. Nejde jen o majetek. Svůj může být názor, cesta, povinnost i narozeniny: říci svůj názor, každý šel svou cestou, konat svou povinnost.

Tvary a příbuzná slova

Zájmeno má v některých pádech kratší i delší tvar. SSJČ uvádí:

• ženský rod: svá i svoje, ve 4. pádě svou i svoji,
• střední rod: své i svoje,
• množné číslo mužské životné: svoji, zřídka sví,
• ostatní pády jen podle vzoru mladý: svého, svému, svým.

Poradna dodává, že krátký a dlouhý tvar jsou stylově rovnocenné: posílit svou flotilu i posílit svoji flotilu.

Kdy se píše můj?

Když vlastník není podmětem věty:

• Petr si vzal můj kabát. Podmětem je Petr, kabát patří mně.
• To je můj dům. Podmětem je „to“.
• Líbí se ti můj nový účes? Podmětem je účes.

Ve 3. osobě záměna mění smysl věty. Jan políbil svou ženu znamená Janovu manželku. Jan políbil jeho ženu znamená ženu někoho jiného. Poradna to ukazuje na větě Syn byl ubodán v den svých 14. narozenin: s „jeho narozeninami“ by věta mohla mluvit o někom jiném.

Věty s infinitivem a náš, váš

Ve větách s infinitivem se svůj vztahuje k tomu, kdo děj vykonává. SSJČ uvádí radím ti vzít si s sebou všecky své věci, kde své znamená tvoje. Poradna takovým případům říká skrytá predikace: Uslyšíte ženu hovořit o svém manželovi je v pořádku, protože hovoří žena.

U obecného, společného vlastnictví v 1. a 2. osobě množného čísla se podle SSJČ místo svůj kladou náš, váš: my všichni milujeme naši vlast. V reklamě a pokynech pro čtenáře poradna jako přijatelné uvádí i váš, třeba Potřebujete půjčit na rozvoj vaší živnosti? Základní řešení je ale se svůj.

Příklady ve větách

• Sepisuji svou závěť.
• Zprávě se budu věnovat po svém návratu.
• František mi na cestě ze své farmy řekl svůj názor.
• Otestujte si své finanční zdraví.
• Půjčím ti svůj sešit.
• Petr si omylem vzal můj deštník.
• Tohle je můj nejlepší kamarád.

S čím si to lidé pletou?

• Půjčím ti můj sešit. Podmětem jsem já a sešit je můj, spisovně tedy Půjčím ti svůj sešit.
• Vzal jsem si můj telefon. Spisovně Vzal jsem si svůj telefon.
• Vyzvedněte si váš dárek. V reklamě se to toleruje, základní podoba je Vyzvedněte si svůj dárek.

Jak si to zapamatovat?

Najděte podmět a zeptejte se, komu věc patří. Patří tomu, kdo děj dělá? Pak svůj. Patří někomu jinému? Pak můj, tvůj, jeho, její.

Vyzkoušejte si

1. Zapomněl jsem doma ___ klíče. (své / moje)
2. Kamarád si půjčil ___ kolo, které patří mně. (mé / své)
3. Pavla pozvala na oslavu ___ vlastní sestru. (svou / její)

Správně: 1. své, 2. mé, 3. svou.

Podobné případy

• Moji, nebo mojí: tvary přivlastňovacího zájmena můj.
• Mně, nebo mě: další častá chyba u zájmen 1. osoby.
• Ji, nebo jí: tvary zájmena ona.
• Jenž, nebo jež: vztažné zájmeno a jeho tvary.