Rubrika: Jak je to správně?

  • Hranolky x hranolkami: Jak je to správně?

    Pravopisně jsou správné obě varianty v 7. pádě množného čísla. Spisovný tvar je hranolky (vzor hrad), hovorovější, ale rovněž akceptovaná je podoba hranolkami.

  • Nakonec x na konec: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou správné obě varianty, ale každá se používá v jiném významu:

    1. Nakonec (dohromady): Příslovce vyjadřující časovou následnost nebo výsledek (ve smyslu „naposledy“ či „v závěru“).

    2. Na konec (zvlášť): Předložka se jménem vyjadřující směr nebo konkrétní místo (ve smyslu „na samotný závěr něčeho“).

    1. Nakonec (příslovce)

    Píšeme jako jedno slovo, pokud jím vyjadřujeme, že se něco stalo po všem ostatním, nebo jako shrnutí situace.

    • Lze jej nahradit slovy: naposled, konečně, závěrem.

    • Příklad: „Dlouho váhal, ale nakonec se rozhodl přijít.“

    2. Na konec (předložka + podstatné jméno)

    Píšeme zvlášť, pokud zdůrazňujeme konkrétní místo nebo pokud za spojením následuje další rozvití (2. pád).

    • Často odpovídá na otázku: Kam?

    • Příklad: „Postav se na konec řady.“

    • Příklad: „Dopsal poznámku na konec stránky.“

    U mnoha vět jsou přípustné obě varianty a záleží pouze na tom, co chce mluvčí zdůraznit. Pokud však následuje rozvíjející člen (na konec čeho), píšeme vždy odděleně.

    Příklady použití ve větách

    • „Všechno nakonec dobře dopadlo.“ (výsledek)
    • „Dívej se až na konec filmu, je tam bonusová scéna.“ (místo/čas)
    • „Nakonec jsme si tu pizzu přece jen objednali.“ (shrnující příslovce)
    • „Přidejte špetku soli až na konec vaření.“ (konkrétní fáze)

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste doprostřed vložit přídavné jméno.

    Pomůcka: „Pokud můžete říct ‚na S-AMÝ konec‘, pište to zvlášť. Pokud to nejde (‚nakonec se rozhodl‘), pište to dohromady.“

    Shrnutí v tabulce

    Varianta Slovní druh Pomůcka
    nakonec příslovce znamená „závěrem“
    na konec předložka + jméno lze vložit: na (samý) konec

  • Sympozium x symposium: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V současné češtině jsou přípustné obě varianty, ale přednost se dává podobě SYMPOZIUM s písmenem „Z“.

    Podoba symposium (s „s“) je považována za původní, ale v moderním odborném i běžném textu ustupuje počeštěné verzi.

    Původ v řečtině (Symposion)

    Slovo pochází z řeckého symposion (původně společné pití, hostina).

    • Ypsilony: Protože jde o slovo řeckého původu, píšeme v obou slabikách tvrdé Y (předpona sym- i kořen -poz-).

    • S nebo Z: V původních jazycích (řečtina, latina) se psalo „s“, ale protože v češtině hlásku vyslovujeme zněle, pravidla umožňují a doporučují zápis se Z.

    Skloňování podle vzoru město

    Slovo sympozium končí na -um. Tato koncovka při skloňování odpadá:

    • 1. pád: sympozium

    • 2. pád: bez sympozia (nikoliv sympoziumu)

    • 7. pád: se sympoziem

    • 1. pád mn. č.: sympozia

    Výraz sympozium dnes označuje především vědeckou konferenci nebo pracovní setkání odborníků (např. sochařské sympozium). Je důležité zachovat v celém textu jednotnou variantu (buď všude se „z“, nebo všude s „s“).

    Příklady použití ve větách

    • „Příští týden se v Praze koná mezinárodní vědecké sympozium.“
    • „Zúčastnili jsme se sochařského sympozia (2. pád) v Hořicích.“
    • „Z příspěvků na sympoziu (6. pád) bude vydán sborník.“
    • „Tato sympozia (mn. č.) slouží k výměně zkušeností mezi lékaři.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na gymnázium.

    Pomůcka: „Sympozium je jako gymnázium. Obě slova mají dvě tvrdá Y a v moderní češtině jim sluší písmeno Z.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Styl
    sympozium VŽDY SPRÁVNĚ moderní, doporučené
    symposium SPRÁVNĚ tradiční, knižní
    sympoziumu CHYBA špatné skloňování

  • Zamláda x za mlada: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V současné češtině jsou správné obě varianty:

    1. Zamláda (dohromady): Příslovečná spřežka, která vznikla spojením předložky a přídavného jména.

    2. Za mlada (zvlášť): Původní podoba předložky se jménem.

    Obě verze mají naprosto stejný význam a jsou plně spisovné.

    Proces spřahování

    Spřežky vznikají u často používaných spojení předložek s jinými slovními druhy, která se časem začnou vnímat jako jedno slovo (příslovce).

    • Podobné příklady: zastruna / za struna, doprava / do prava, vcelku / v celku.

    • U slova zamlada (původně ze spojení za mladého věku) je tento proces dokončen, ale původní psaní zvlášť zůstává nadále spisovné.

    Jednotnost textu

    Ačkoliv jsou obě varianty správně, v rámci jednoho článku, dopisu nebo webové stránky byste měli být konzistentní. Pokud v prvním odstavci napíšete zamlada, neměli byste o pár řádků níže použít za mlada.

    Výraz zamlada vyjadřuje časové období v minulosti, kdy byl někdo mladý. V moderní češtině roku 2026 se častěji setkáváme s psaním dohromady, které působí kompaktněji.

    Příklady použití ve větách

    • „Můj dědeček zamlada hodně sportoval.“
    • „To jsou věci, které jsme za mlada (zvlášť) vůbec neřešili.“
    • „Každý z nás dělal zamlada chyby.“
    • „Za mlada bývaly zimy mnohem tužší než dnes.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste si vzpomínky „zabalit“.

    Pomůcka: „Když vzpomínáte, můžete si to slovo ‚zabalit‘ do jednoho balíčku (zamlada). Pokud ho necháte rozbalené (za mlada), nic se nestane – chyba to není.“

    Shrnutí v tabulce

    Varianta Správnost Slovní druh
    zamlada SPRÁVNĚ příslovce (spřežka)
    za mlada SPRÁVNĚ předložková vazba

  • Zavděk x za vděk: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V ustáleném spojení „vzít zavděk“ se dnes dává přednost psaní dohromady, tedy ZAVDĚK. Slovníky však připouštějí i psaní zvlášť, tedy za vděk. Pokud chcete psát moderně a v souladu s aktuálním trendem, zvolte variantu v podobě příslovečné spřežky (dohromady).

    Časté chyby

    Chybou není ani tak volba mezi psaním dohromady či zvlášť, ale spíše nesprávné užití v jiných pádech. Spojení existuje pouze ve 4. pádě. Tvary jako „přijmout to se zavděkem“ jsou nespisovné – správně je s povděkem.

    Význam spojení „vzít zavděk“

    Toto spojení znamená spokojit se s něčím, co nám bylo nabídnuto, i když to možná není ideální nebo to zcela neodpovídá našim představám. Často se používá v situacích, kdy nemáme jinou volbu a přijímáme nabízené s vděčností nebo alespoň bez námitek.

    Při psaní textů, kde hodnotíte služby, jídlo nebo dary, je výraz zavděk velmi užitečný. Ačkoliv se pravopis vyvíjí a čeština se snaží proces psaní zjednodušovat, u příslovečných spřežek jako zavděk nebo za vděk stále panuje určitá benevolence, i když spřežka vítězí.

    Proč píšeme zavděk dohromady?

    Čeština má tendenci spojovat předložky s podstatnými jmény, pokud spolu vytvoří nový významový celek – příslovce. Podobně vznikla slova jako nahlas, vpravo nebo zpaměti. U slova zavděk k tomuto spojení došlo také, a proto ho dnes vnímáme jako jedno slovo vyjadřující způsob, jakým něco přijímáme.

    Příklady použití ve větách

    • „V horské chatě nebylo na výběr, a tak jsme museli vzít zavděk teplou polévkou.“
    • „I když si přál nové auto, vzal nakonec zavděk starším ojetým vozem po bratrovi.“
    • „Hosté vzali za vděk i skromným ubytováním v podkroví.“ (přípustná varianta)
    • „Nebylo zbytí, museli jsme vzít zavděk i těmi několika málo informacemi, které byly dostupné.“

    Pozor na záměnu se slovem „povděk“

    Lidé si často pletou zavděk se slovem povděk.

    • Vzít zavděk: Spokojit se s něčím z nouze.

    • S povděkem: Přijmout něco s radostí a vděčností (např. „Kvitoval to s povděkem.“).

    Historie a původ

    Výraz vděk dříve znamenal radost nebo potěšení. Spojení „vzít za vděk“ tedy původně znamenalo „přijmout něco jako potěšení“. Postupem času se však význam posunul k onomu „spokojit se s něčím, co zbývá“. Tento posun je v jazyce běžný a ukazuje, jak se z původně kladného vyjádření stává výraz pro nouzové řešení.

    Je varianta „za vděk“ zastaralá?

    Není vyloženě zastaralá, ale v moderní typografii a žurnalistice působí psaní zvlášť trochu archaicky. Pokud píšete text pro moderní web nebo blog, doporučujeme držet se verze zavděk. Působí plynuleji a lépe odpovídá současnému rytmu jazyka.

    Doufáme, že vám tento přehled pomohl pochopit, jak se správně píše zavděk. Pamatujte, že čeština vám dává na výběr, ale spřežka je sázka na jistotu!

  • Neúprosně x neuprostně: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou variantou je NEÚPROSNĚ bez písmene „T“.

    Tvar neuprostně je v češtině chybou.

    Odvozeno od slova PROSIT

    Pravopis si snadno odvodíte, když se podíváte na kořen slova a jeho význam:

    • Slovo je složeno z: ne- (zápor) + ú- + pros- (kořen) + -ně.

    • Je odvozeno od slovesa prosit.

    • Člověk, který je neúprosný, se nenechá uprosit. V žádném z těchto příbuzných slov (prosit, uprosit, prosba) písmeno „t“ nenajdeme.

    Kde se bere to „T“?

    Písmeno „t“ se do slova plete pravděpodobně kvůli falešné souvislosti se slovy jako nezištně nebo vlastně, kde se skupina „stn“ vyskytuje. Ve slově neúprosně však nemá žádné etymologické opodstatnění.

    Výraz neúprosně vyjadřuje, že je někdo nebo něco tvrdé, neústupné a nedá se obměkčit prosbami. Často se používá ve spojení s časem nebo osudem.

    Příklady použití ve větách

    • „Čas neúprosně utíká a termín odevzdání se blíží.“
    • „Rozhodčí byl neúprosný a udělil červenou kartu.“
    • „Pravidla jsou v tomto bodě nastavena neúprosně.“
    • „Bojoval s neúprosnou logikou svých vlastních argumentů.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste si říct „uprosit“.

    Pomůcka: „Kdo je neúprosný, nedá se u-PROS-it. V prosbě žádné ‚T‘ není, tak ho nedávejte ani do neúprosně.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Původ
    neúprosně VŽDY SPRÁVNĚ prosit -> uprosit
    neuprostně CHYBA –

  • Jsi x si: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou správné obě varianty, ale každá má úplně jiný význam:

    1. Jsi: Tvar slovesa být (2. osoba jednotného čísla). Používáme ho, když říkáme, kdo někdo je nebo co dělá.

    2. Si: Zvratné zájmeno (krátký tvar). Používáme ho u sloves, která se pojí se „sobě“ (např. mýt si ruce).

    1. JSI (Ty jsi…)

    Píšeme s „J“ na začátku vždy, když slovo vyjadřuje existenci nebo vlastnost.

    • Pomůcka: Můžete si říct „ty jsi“.

    • Příklad: „Ty jsi velmi šikovný.“

    • Příklad: „Proč jsi včera nepřišel?“ (pomocné sloveso v minulém čase).

    2. SI (Sobě)

    Píšeme bez „J“, pokud jde o zvratnou částici, kterou lze často nahradit slovem sobě.

    • Pomůcka: Slovo se vztahuje k subjektu, který něco dělá pro sebe nebo na sobě.

    • Příklad: „Koupil si (sobě) nové boty.“

    • Příklad: „Sedni si.“

    Nejčastější chyba vzniká v minulém čase (ty si to udělal). Správně je vždy ty jsi to udělal. Pamatujte, že pomocné sloveso pro minulý čas u 2. osoby je vždy jsi.

    Příklady použití ve větách

    • „Ty jsi (být) můj nejlepší kamarád.“
    • „Udělej si (sobě) pohodlí.“
    • „Kde jsi (byl) tak dlouho?“
    • „Můžeš si (sobě) vybrat, co chceš.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste nahradit slovem SOBĚ.

    Pomůcka: „Pokud můžeš říct ‚sobě‘, piš jen SI. Pokud říkáš, co někdo JE, piš JSI (s J jako J-sem).“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Funkce Příklad
    jsi sloveso být Jsi hodný.
    si zájmeno (sobě) Hraješ si.

  • Těsnost x testnost: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou variantou je TĚSNOST bez písmena „T“ uprostřed.

    Tvar testnost je v češtině chybou, která vzniká chybnou souvislostí se slovem „test“.

    Odvozeno od slova TĚSNÝ

    Pravopis si snadno odvodíte od základního přídavného jména:

    • Těsný (vlastnost) -> těsnost (vlastnost jako podstatné jméno).

    • Slovo vyjadřuje, že něco k sobě těsně přiléhá nebo nepropouští látky.

    • Slovo test (zkouška) má sice podobnou zvukovou podobu, ale významově spolu tato slova nijak nesouvisí. Pokud provádíte test těsnosti, provádíte zkoušku toho, jak je věc těsná.

    Kde se bere chyba?

    Chyba testnost vzniká nejčastěji v technické praxi. Protože se těsnost často testuje, mozek si tato dvě slova spojí a vytvoří neexistující patvar. Pamatujte, že zkoumáte těsnost, nikoliv „testnost“.

    Výraz těsnost označuje stav, kdy spoj dokonale doléhá. Setkáme se s ním u oken, potrubí, ale i v medicíně (těsnost obvazu) nebo u sportovního oblečení.

    Příklady použití ve větách

    • „Před spuštěním plynu musíme zkontrolovat těsnost všech spojů.“
    • „Nová plastová okna mají vynikající vzduchovou těsnost.“
    • „Vakuová těsnost nádoby je pro tento experiment klíčová.“
    • „Potápěč si před ponorem ověřil těsnost své masky.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na to, že je vám něco těsné.

    Pomůcka: „Když jsou mi kalhoty TĚSNÉ, cítím TĚSNOST. Kalhoty nejsou ‚testné‘, tak ani spoj nemá ‚testnost‘.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Souvislost
    těsnost VŽDY SPRÁVNĚ těsný, těsně
    testnost CHYBA neexistující slovo
    test těsnosti SPRÁVNĚ zkouška nepropustnosti

  • Copak x co pak: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou správné obě varianty, ale každá má jiný význam:

    1. Copak (dohromady): Tázací částice nebo zájmeno. Používáme ji v otázkách, často s nádechem údivu nebo zájmu.

    2. Co pak (zvlášť): Spojení zájmena „co“ a příslovce „pak“. Vyjadřuje časovou následnost (ve smyslu „co se stane potom“).

    1. Copak (částice / zájmeno)

    Píšeme jako jedno slovo, pokud jím uvozujeme otázku nebo jím nahrazujeme slovo „co“ pro větší důraz.

    • Lze jej často nahradit slovem: Cože, Co pakliže, Zdali.

    • Příklad: „Copak se ti stalo?“

    • Příklad: „Copak jsem ti to neříkal?“

    2. Co pak (časová následnost)

    Píšeme zvlášť, pokud slovo „pak“ vyjadřuje časový údaj (potom, později).

    • Často se objevuje v úvahách o budoucnosti nebo následných krocích.

    • Příklad: „Co pak budeme dělat, až prší?“ (Co budeme dělat potom?)

    • Příklad: „Nejdřív se najíme a co pak?“

    Výraz copak je v češtině velmi běžný a v mluvené řeči u něj často dochází k oslabení významu (používá se jako pouhé uvození otázky). Pokud však cítíte, že „pak“ znamená „potom“, vždy pište slova odděleně.

    Příklady použití ve větách

    • „Copak ty o tom nic nevíš?“ (údiv)
    • „Když ztratíš klíče, co pak uděláš?“ (následný děj)
    • „Copak je to za krásný dům!“ (důraz)
    • „Dostuduješ, najdeš si práci a co pak?“ (časová osa)

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste nahradit slovem „potom“.

    Pomůcka: „Pokud můžete říct ‚CO POTOM‘, pište to zvlášť. Pokud to nedává smysl (‚Co potom se ti stalo‘ – chyba), pište COPAK dohromady.“

    Shrnutí v tabulce

    Varianta Význam Lze nahradit
    copak tázací částice zdali, co
    co pak časová následnost co potom

  • Ztratit x stratit: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou variantou je ZTRATIT s počátečním písmenem „Z“.

    Tvar stratit je v češtině chybou, která vzniká fonetickým zápisem výslovnosti.

    Pravidlo o změně stavu / Výsledku děje

    Sloveso ztratit se řídí obecným pravidlem pro psaní předpon Z-:

    • Změna stavu: Předpona Z- se píše u sloves, která vyjadřují změnu stavu nebo dokončení děje, jehož výsledkem je zánik či absence něčeho.

    • Slovo ztratit vyjadřuje, že něco bylo a už není (změna stavu).

    • Podobně jako: zkazit, zničit, zemřít, zrušit.

    Spodoba znělosti

    Důvodem, proč mnoho lidí chybuje, je výslovnost. Písmeno „t“ je neznělá souhláska, která mění znělé „z“ na neznělé [s]. Píšeme sice ZTRATIT, ale všichni vyslovujeme [stratit]. V češtině se však v tomto případě pravopis výslovnosti nepřizpůsobuje.

    Výraz ztratit se používá ve smyslu pozbýt něčeho, přijít o něco nebo zabloudit. Pamatujte, že stejné pravidlo platí i pro odvozená slova jako ztráta nebo ztracený.

    Příklady použití ve větách

    • „Nesmíš ztratit naději, i když je situace těžká.“
    • „Včera se mi podařilo ztratit klíče od auta.“
    • „Nechci ztratit tvou důvěru.“
    • „V tom lese se dá velmi snadno ztratit.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo ZMIZET.

    Pomůcka: „Když něco Z-tratím, tak to Z-mizí. Obě slova mají na začátku Z.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Důvod
    ztratit VŽDY SPRÁVNĚ změna stavu
    stratit CHYBA chyba ve výslovnosti
    ztráta SPRÁVNĚ podstatné jméno