Jak je to správně?
V češtině jsou správné obě varianty, ale každá se používá v jiném významu:
1. Nakonec (dohromady): Příslovce vyjadřující časovou následnost nebo výsledek (ve smyslu „naposledy“ či „v závěru“).
2. Na konec (zvlášť): Předložka se jménem vyjadřující směr nebo konkrétní místo (ve smyslu „na samotný závěr něčeho“).
1. Nakonec (příslovce)
Píšeme jako jedno slovo, pokud jím vyjadřujeme, že se něco stalo po všem ostatním, nebo jako shrnutí situace.
• Lze jej nahradit slovy: naposled, konečně, závěrem.
• Příklad: „Dlouho váhal, ale nakonec se rozhodl přijít.“
2. Na konec (předložka + podstatné jméno)
Píšeme zvlášť, pokud zdůrazňujeme konkrétní místo nebo pokud za spojením následuje další rozvití (2. pád).
• Často odpovídá na otázku: Kam?
• Příklad: „Postav se na konec řady.“
• Příklad: „Dopsal poznámku na konec stránky.“
U mnoha vět jsou přípustné obě varianty a záleží pouze na tom, co chce mluvčí zdůraznit. Pokud však následuje rozvíjející člen (na konec čeho), píšeme vždy odděleně.
Příklady použití ve větách
- „Všechno nakonec dobře dopadlo.“ (výsledek)
- „Dívej se až na konec filmu, je tam bonusová scéna.“ (místo/čas)
- „Nakonec jsme si tu pizzu přece jen objednali.“ (shrnující příslovce)
- „Přidejte špetku soli až na konec vaření.“ (konkrétní fáze)
Jak si pravopis zapamatovat?
Zkuste doprostřed vložit přídavné jméno.
Pomůcka: „Pokud můžete říct ‚na S-AMÝ konec‘, pište to zvlášť. Pokud to nejde (‚nakonec se rozhodl‘), pište to dohromady.“
Shrnutí v tabulce
| Varianta | Slovní druh | Pomůcka |
|---|---|---|
| nakonec | příslovce | znamená „závěrem“ |
| na konec | předložka + jméno | lze vložit: na (samý) konec |