Rubrika: Jak je to správně?

  • Se mnou x semnou: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: SE MNOU.

    Tvar semnou (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za hrubou chybu. Jedná se o spojení předložky se a zájmena mnou.

    Pravidlo: Předložka a zájmeno

    Výraz se skládá ze dvou samostatných slovních druhů:

    Se: Vokalizovaná (rozšířená) podoba předložky s, která se používá pro snazší výslovnost před slovem začínajícím na skupinu souhlásek.

    Mnou: Tvar osobního zájmena v 7. pádě (s kým? čím? – se mnou).

    V češtině tato dvě slova netvoří příslovečnou spřežku, proto je musíme psát vždy s mezerou.

    7. pád je vždy „mnou“

    Často dochází k záměně s tvary 2., 3., 4. a 6. pádu (mě/mně). Pamatujte, že po předložce s/se následuje v tomto významu vždy 7. pád, tedy tvar mnou.

    Nikdy nepíšeme se mně ani se mě.

    Dilema se mnou nebo semnou řešíme v běžných zprávách, e-mailech i v literatuře. Správný zápis s mezerou je vizitkou každého, kdo ovládá základy české gramatiky.

    Příklady použití ve větách

    • „Půjdeš dnes se mnou do kina?“
    • „Můj pes si se mnou hraje každé odpoledne.“
    • „Počítejte se mnou na zítřejší schůzku.“
    • „Nezlob se, ale se mnou v tomto projektu nepočítej.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste si za zájmeno dosadit jiné jméno nebo jinou osobu.

    Řeknete: „S Petrem“ nebo „S tebou“.

    Pomůcka: „Předložky nejsou lepidlo. Mezi předložku a mě patří mezera.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status Gramatika
    se mnou SPRÁVNĚ předložka + zájmeno (7. pád)
    semnou CHYBA neexistující spřežka
  • Dokonce x do konce: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině používáme obě varianty, rozhodující je význam věty:

    1. Dokonce (dohromady): Částice, která má zdůrazňující nebo stupňovací význam (např. „přišel dokonce i on“).

    2. Do konce (zvlášť): Předložka se jménem, která označuje časový nebo prostorový závěr (např. „do konce zápasu“).

    1. Dokonce = Navíc / I / Kupodivu

    Zápis dohromady (spřežka) volíme tehdy, když chceme něco zdůraznit nebo vyjádřit překvapení nad mírou něčeho.

    Užití: Dokonce i pršelo, dokonce mi poděkoval, dokonce i pes se bál.

    Příklad: „Byl tak unavený, že dokonce usnul v tramvaji.“

    2. Do konce = K závěru něčeho

    Zápis zvlášť volíme v případě, kdy mluvíme o limitu, hranici nebo závěrečné části nějaké věci, doby či události.

    Užití: Do konce měsíce, do konce řady, do konce života.

    Příklad: „Musíme to stihnout do konce pracovního týdne.“

    Zlaté pravidlo rozvíjení

    Pokud můžete mezi „do“ a „konce“ vložit další slovo (např. do samého konce, do zdárného konce), píšeme výraz vždy zvlášť.

    Příklady použití ve větách

    • „Zůstal jsem v kině až do konce závěrečných titulků.“
    • „Je to velmi chytrý kluk, dokonce už umí i programovat.“
    • Do konce roku zbývají už jen dva týdny.“
    • „Měli jsme tam být jen hodinu, ale dokonce jsme tam přespali.“

    Jak si vybrat správný zápis?

    Zkuste výraz nahradit slovem NAVÍC:

    • Dává to smysl? Pište DOKONCE (dohromady).

    • Nedává to smysl? Pište DO KONCE (zvlášť).

    Pomůcka: „Když je to k závěru, jsou to dvě slova. Když je to překvapení, je to slovo jedno.“

    Shrnutí v tabulce

    Tvar Slovní druh Synonymum
    dokonce Částice navíc, i, kupodivu
    do konce Předložka + jméno k závěru, k limitu
  • Úspěch x uspjech: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je ÚSPĚCH s písmenem „ě“.

    Tvar uspjech v češtině neexistuje a je považován za hrubou chybu. V češtině se po písmenu „p“ píše vždy ě, nikoliv skupina je.

    Proč píšeme „ě“?

    V českém pravopise platí pevné pravidlo pro psaní kořenů slov:

    • Po souhláskách b, p, v, f se v rámci kořene slova pro záznam výslovnosti [bje, pje, vje, fje] používá vždy písmeno ě.

    • Skupina pje se v češtině píše pouze v případě, že „p“ je na konci předpony a „je“ na začátku kořene (např. o-pjet, což se ale dnes píše jako opět, nebo technické v-pjem). U slova úspěch jde však o kořen slova.

    Klamná výslovnost

    Chyba uspjech vzniká fonetickým zápisem. Protože vyslovujeme [úspjech], děti i dospělí občas chybují. Pamatujte, že čeština v tomto případě dává přednost grafickému symbolu ě před rozepsanou variantou.

    Slovo úspěch používáme v práci, ve škole i v osobním životě. Správný zápis tohoto slova je základním projevem úcty k mateřskému jazyku a vaší profesionality.

    Příklady použití ve větách

    • „Přeji ti mnoho úspěchů v tvém novém zaměstnání.“
    • „Náš tým dosáhl v soutěži nevídaného úspěchu.“
    • „Cesta k úspěchu bývá často trnitá a plná překážek.“
    • „Nikdo nečekal, že bude mít ta kniha takový úspěch.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na další slova se skupinou „pě“:

    t (číslovka)

    kný

    • Zv

    Pomůcka: „Úspěch je p-Ě-kná věc, proto tam patří Ě.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Výslovnost
    úspěch VŽDY SPRÁVNĚ [úspjech]
    uspjech CHYBA
  • Shůry x zhůry: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je SHŮRY s počátečním „s“.

    Tvar zhůry v češtině neexistuje a je považován za chybu. Slovo vnímáme jako příslovce směru, které vzniklo spojením předložky s a starého označení pro horu/vršek.

    Pravidlo: Směr shora dolů

    Slovo shůry vyjadřuje směřování z vyššího místa na nižší.

    Předpona s-: V češtině se u příslovcí označujících směr shora dolů tradičně píše písmeno „s“.

    Podobné výrazy: Shora, svisle, s kopce.

    • Slovo se nejčastěji objevuje v knižních nebo náboženských obratech (pokyn shůry, dar shůry).

    Klamná výslovnost

    Při výslovnosti slova shůry dochází k tzv. spodobě znělosti, kdy hláska „h“ ovlivňuje počáteční „s“. Mnoho lidí proto slyší a vyslovuje [zhůry]. Pravopis se však v tomto případě řídí původním významem pohybu dolů, nikoliv sluchem.

    Výraz shůry dnes často používáme i v přeneseném významu, například pro rozhodnutí vedení firmy nebo náhlý nápad. Správný zápis s „s“ dodá vašemu textu nádech profesionality a kultivovanosti.

    Příklady použití ve větách

    • „Celá rodina věřila, že jejich štěstí je dar shůry.“
    • „Zatím jsme nedostali žádné pokyny shůry, jak v projektu pokračovat.“
    • „Sněhové vločky se tiše snášely shůry na ztichlou krajinu.“
    • „Hlas shůry ho varoval před nebezpečím.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo SHORA.

    Obě slova znamenají totéž a obě se píší s S na začátku.

    Pomůcka: „Shůry i Shora – obě letí k S-emi.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Pravopis Význam
    shůry SPRÁVNĚ z výšky, od Boha
    zhůry CHYBA
  • Zdědit x sdědit: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je ZDĚDIT s počátečním „z“.

    Tvar sdědit v češtině neexistuje a jeho použití je považováno za chybu. Slovo je odvozeno od kořene děd- (dědictví) a předpona z- zde vyjadřuje dokončení děje.

    Pravidlo: Výsledek děje

    Předponu z- píšeme u sloves, která vyjadřují výsledek nějakého procesu nebo změnu stavu (stal jsem se majitelem něčeho).

    Dědic je ten, kdo přijímá dědictví.

    • Procesem přijetí se stane to, že majetek zdědil.

    Pozor na záměnu: Slovo sdělit (s „s“) existuje, ale znamená „říct informaci“. Se získáním majetku nemá nic společného.

    Zdědit vs. Sdělit

    Tyto dva výrazy se často pletou kvůli podobnému zvuku:

    Zdědit (se „z“) = dostat dům po babičce, zdědit modré oči.

    Sdělit (se „s“) = oznámit novinku, sdělit tajemství.

    Tvar sdědit je nepřípustným hybridem těchto dvou slov.

    Slovo zdědit používáme nejen v souvislosti s penězi a nemovitostmi, ale i u biologických znaků nebo povahových rysů. Správný zápis se „z“ je klíčový pro profesionální projev.

    Příklady použití ve větách

    • „Petr po svém strýci zdědil rozlehlý pozemek u lesa.“
    • „Mladší dcera zdělila hudební talent po své matce.“
    • „V našem rodě se tato vzácná brož dědí (a tedy zdědí) z generace na generaci.“
    • „Nikdo nechtěl zdědit dluhy, které po sobě vzdálený příbuzný zanechal.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo ZÍSKAT.

    Obě slova začínají na Z a obě znamenají, že jste něco nabyli do vlastnictví.

    Pomůcka: „Když jsi to Z-ískal jako dědictví, tak jsi to Z-dědil.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Význam
    zdědit SPRÁVNĚ dostat dědictví
    sdělit SPRÁVNĚ říct zprávu
    sdědit CHYBA neexistuje
  • Otěruvzdornost x oděruvzdornost: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Ačkoliv v běžné řeči a katalozích najdete obě varianty, za jazykově a technicky správnější je považována:

    1. Otěruvzdornost (s „t“): Odvozeno od slova otěr. Tento tvar používají technické normy (ČSN) a odborná literatura.

    2. Oděruvzdornost (s „d“): Odvozeno od slova oděr. Je to varianta velmi rozšířená, ale v přísně technickém smyslu méně přesná.

    Technický rozdíl: Otěr vs. Oděr

    Jazykovědci a technici mezi těmito pojmy rozlišují:

    Otěr: Označuje proces opotřebení povrchu třením (např. chůze po podlaze). Právě proto je otěruvzdornost termínem pro odolnost materiálů.

    Oděr: Spíše označuje mechanické poškození vzniklé jednorázovým škrábnutím nebo odřením (např. oděrka na kůži).

    Co na to slovníky?

    Současné slovníky i technické normy (např. pro keramické obklady) pracují výhradně s termínem otěruvzdornost. Pokud píšete popisy produktů nebo technickou dokumentaci, varianta s „T“ působí profesionálněji.

    Dilema otěruvzdornost nebo oděruvzdornost řešíme u výběru laminátových podlah, pracovních oděvů i odolných laků. Správný termín podtrhuje vaši odbornost v oboru.

    Příklady použití ve větách

    • „Tyto dlaždice mají vysokou otěruvzdornost, jsou tedy vhodné do chodeb.“
    • „Při výběru pracovní kombinézy sledujte index otěruvzdornosti materiálu.“
    • „Speciální nátěr zvyšuje otěruvzdornost povrchu až o padesát procent.“
    • „Laboratorní testy potvrdily vynikající otěruvzdornost nové tkaniny.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si, že povrch se při používání T-ře (tře se o něj jiný předmět).

    Pomůcka: „Materiál se T-ře, proto řešíme o-T-ěruvzdornost.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Hodnocení Oblast použití
    otěruvzdornost Odborně správně Normy, technické listy, profi weby
    oděruvzdornost Hovorově tolerováno Běžná mluva, laické popisy
  • Vbrzku x v brzku: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je VBRZKU (psáno dohromady).

    Tvar v brzku se považuje za zastaralý nebo nesprávný. Jedná se o tzv. příslovečnou spřežku, která vznikla spojením předložky a příslovce v jeden celek.

    Co znamená vbrzku?

    Slovo vbrzku je synonymem k výrazům jako brzy, zanedlouho nebo v nejbližší době.

    • Dnes se s ním setkáme především v literatuře, oficiálních dokumentech nebo ve slavnostnějším projevu.

    • V běžné mluvě dáváme přednost prostému slovu „brzy“.

    Pozor na mezeru!

    I když u mnoha jiných spřežek (např. napohled / na pohled) čeština dovoluje obě varianty, u slova vbrzku se ustálil zápis dohromady. Psaní s mezerou v brzku působí v moderním textu jako chyba nebo neobratnost.

    Výraz vbrzku dodává textu jistou eleganci a formálnost. Pokud jej použijete správně (dohromady), váš projev bude působit velmi kultivovaně.

    Příklady použití ve větách

    • „Doufám, že se vbrzku opět shledáme ve zdraví.“
    • „Očekáváme, že situace se vbrzku vyjasní.“
    • „Nová prodejna bude vbrzku otevřena pro veřejnost.“
    • „Autor slíbil, že jeho další román vyjde vbrzku.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na jiná příslovce času, která se píší dohromady:

    Včera (také nepíšeme v čera)

    Vloni

    Pomůcka: „Čas letí rychle, proto se vbrzku píše taky rychle – bez mezery.“

    Shrnutí v tabulce

    Varianta Správnost Synonymum
    vbrzku VŽDY SPRÁVNĚ brzy, zanedlouho
    v brzku CHYBA
  • Online x onlajn: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V současné spisovné češtině platí následující stav:

    1. Online (původní zápis): Jednoznačně nejčastější, stylově neutrální a preferovaná varianta. Píšeme ji bez spojovníku (ne on-line).

    2. Onlajn (počeštěný zápis): Přípustná varianta, která se však používá spíše v neformálním, slangovém nebo specificky publicistickém kontextu.

    Konec spojovníku: Online vs. On-line

    Dříve se za jedinou správnou variantu považovalo on-line se spojovníkem (podle angličtiny).

    • Dnes je však v češtině základní podobou online (psáno jako jedno slovo).

    • Spojovník se vytrácí a jeho používání v roce 2026 působí spíše zastarale.

    Onlajn: Pro koho a kam?

    Tato varianta vznikla fonetickým přepisem výslovnosti.

    Vhodné užití: Název rubriky v časopise pro mladé, marketingová kampaň s neformálním tónem, chat s přáteli.

    Nevhodné užití: Obchodní korespondence, technická dokumentace, školní práce.

    Skloňování? Raději ne.

    Slovo online se v češtině používá nejčastěji jako nesklonné přídavné jméno (online kurz) nebo příslovce (být online). Pokusy o skloňování typu v onlinu jsou sice v IT slangu běžné, ale ve spisovném textu se jim vyhněte.

    Příklady použití ve větách

    • „Zítřejší konference proběhne kompletně online.“
    • „Máte v nabídce nějaké online kurzy pro začátečníky?“
    • „Přečtěte si náš onlajn report přímo z místa dění.“ (neformální tisk)
    • „Být neustále online může být vyčerpávající.“

    Jak si vybrat?

    Píšete e-mail šéfovi nebo článek na odborný blog? Použijte ONLINE.

    Píšete status na sociální sítě nebo hravý titulek? Můžete zkusit ONLAJN.

    Pomůcka: „Online je profík v obleku, onlajn je kámoš v tričku.“

    Shrnutí v tabulce

    Tvar Stylová hodnota Doporučení
    online Neutrální / Standard Používat v 99 % případů
    onlajn Hovorový / Expresivní Jen pro neformální účely
    on-line Zastaralý Raději se mu vyhnout
  • Sobí x soby: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině existují obě varianty, ale každá zastupuje jiný slovní druh:

    1. Sobí (měkké „í“): Přídavné jméno přivlastňovací (čí? sobí). Odpovídá na otázku po vlastnosti.

    2. Soby (tvrdé „y“): Podstatné jméno v množném čísle (kdo? co? soby). Jde o zvířata samotná.

    1. Sobí = Patřící sobům

    Koncovka se píše u druhových přídavných jmen zvířecích (vzor jarní). Tato slova mají ve všech pádech a rodech stejný tvar.

    Užití: Sobí spřežení, sobí parohy, sobí maso, sobí kůže.

    Příklad: „Santa Claus létá po obloze se svým sobím spřežením.“

    2. Soby = Množné číslo

    Koncovka -y se píše v 1., 4. a 7. pádě množného čísla podstatného jména sob (vzor pán nebo hrad – v neživotném pojetí).

    Užití: Vidím soby, krmit soby, za polárním kruhem žijí soby.

    Příklad: „V dálce na obzoru jsme zahlédli divoké soby.“

    Životnost vs. Neživotnost

    V 1. pádě množného čísla (kdo, co?) se u životného rodu píše sobové nebo sobi (ti sobi).

    Tvar soby s tvrdým „y“ použijeme v 4. pádě (vidím koho, co? – soby) a v 7. pádě (s kým, čím? – se soby).

    Příklady použití ve větách

    • „Na svetr si nechala vyšít krásný sobí motiv.“
    • „Laponci chovají soby pro maso a vlnu.“
    • „V Laponsku můžete ochutnat tradiční sobí guláš.“
    • „Pozorovali jsme soby, jak přecházejí zamrzlou řeku.“

    Jak si vybrat správné I/Y?

    Zkuste si za slovo dosadit „psí“ nebo „psy“:

    • Řeknete psí (spřežení)? Pište sobí.

    • Řeknete psy (vidím psy)? Pište soby.

    Pomůcka: „Sobí s dlouhým Í je vlastnost (jako jarní). Soby s Y jsou kluci ušatí (zvířata).“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Slovní druh Příklad
    sobí Přídavné jméno sobí paroh
    soby Podstatné jméno vidím soby
  • Prostor x prostora: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině existují obě varianty, ale každá se hodí pro jinou situaci:

    1. Prostor (mužský rod): Obecný, abstraktní i fyzický rozměr. Je to nejčastější a univerzální tvar.

    2. Prostora (ženský rod): Označuje konkrétní, ohraničený a uzavřený prostor (často velký nebo podzemní).

    1. Prostor = Obecné vyjádření

    Používáme pro matematiku, fyziku, filozofii i běžný život.

    Užití: Vesmírný prostor, úložný prostor, životní prostor, volný prostor v autě.

    Příklad: „V novém bytě máme mnohem více prostoru pro naše koníčky.“

    2. Prostora = Konkrétní místo

    Tento tvar se často používá v architektuře, archeologii nebo stavebnictví pro označení vymezeného celku.

    Užití: Skladové prostory (častěji než prostory), podzemní prostory, jeskynní prostora.

    Příklad: „Archeologové objevili rozlehlé podzemní prostory pod starým hradem.“

    Množné číslo: Prostory vs. Prostora

    V množném čísle se oba tvary často prolínají:

    Prostory (ty prostory – mužský rod) = Častější v běžné mluvě (bytové prostory).

    Prostory (ty prostory – ženský rod) = Píšou se stejně, ale v 2. pádě je rozdíl: bez prostorů (mužský) vs. bez prostor (ženský).

    Většina lidí podvědomě používá prostory bez koncovky (např. pronájem nebytových prostor), což odkazuje k ženskému rodu.

    Příklady použití ve větách

    • „Každý potřebuje svůj osobní prostor.“
    • „Skladové prostory (ženský rod) byly včera vyklizeny.“
    • „Disk byl zaplněn a na disku už není žádný volný prostor.“
    • „Vstoupili jsme do obrovské chrámové prostory.“

    Jak si vybrat?

    Pokud si nejste jistí, použijte PROSTOR (mužský rod). Je to neutrální volba.

    Pomůcka: „Prostor je všechno kolem nás. Prostora je místnost, kam se zavřeš.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Rod Význam
    prostor mužský univerzální, abstraktní
    prostora ženský konkrétní uzavřené místo