Rubrika: Jak je to správně?

  • Smazat x zmazat: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině používáme obě slova, ale každé v jiném významu:

    1. Smazat (s „s“): Znamená odstranit něco z povrchu (text z tabule, soubor z disku, čáru z papíru).

    2. Zmazat (se „z“): Znamená umazat, zašpinit nebo znečistit (tričko od trávy, boty od bláta).

    1. Smazat = Pryč s tím!

    Předponu s- píšeme tehdy, pokud dochází k pohybu z povrchu pryč. Je to stejný princip jako u slov smýt, setřít nebo sfouknout.

    • Užití: Smazat tabuli, smazat e-mail, smazat dluhy.

    • Příklad: „Než učitel přišel do třídy, stačili žáci smazat tabuli.“

    2. Zmazat = Zašpinit

    Předpona z- zde vyjadřuje změnu stavu (z čistého se stalo špinavé) nebo dokončení děje. Často se používá ve zvratné podobě zmazat se.

    • Užití: Zmazat se od barvy, zmazat si kalhoty.

    • Příklad: „Venku bylo tolik bláta, že se děti zmazaly od hlavy až k patě.“

    Vtipné záměny

    Dejte si pozor na kontext. Mezi větami „Byl úplně smazaný“ (např. v počítačové hře) a „Byl úplně zmazaný“ (byl špinavý) je velký rozdíl. V hovorové češtině se „zmazaný“ používá také jako výraz pro silnou opilost.

    Příklady použití ve větách

    • „Musím smazat tu chybu v textu, než to vytisknu.“
    • „Dávej pozor, ať se u toho jídla nezmažeš.“
    • „Historie by neměla být nikdy smazána z naší paměti.“
    • „Pes vběhl do obýváku a úplně zmazal nový koberec.“

    Jak si vybrat?

    Zkuste si říct, co děláte:

    • Chcete, aby věc zmizela (z povrchu)? Pište S-mazat (jako S-etřít).

    • Chcete (nebo se stalo), že je věc špinavá? Pište Z-mazat (jako Z-pinit).

    Pomůcka: „S-mazat jako S-etřít (S-měr dolů/pryč).“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Předpona Význam
    smazat s- odstranit (text, soubor)
    zmazat z- zašpinit, umazat

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit rozdíl mezi slovy smazat a zmazat. Se správným pravopisem bude váš text nade vší pochybnost profesionální!

  • Portfolio x portofolio: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je PORTFOLIO s písmenem „l“ uprostřed.

    Tvar portofolio v češtině neexistuje a je považován za chybu. Slovo pochází z italského portafoglio a latinského folium (list).

    Etymologie: Složka na listy

    Pravopis si snadno zdůvodníme rozborem původních latinských slov:

    • Portare: nést (stejný základ jako export, import, transport).

    • Folium: list (stejný základ jako folie nebo fólio).

    Slovo tedy doslova znamená „nosič listů“. Protože v základu folium je „l“, musí být i v portfO-L-iu.

    Jak portfolio skloňovat?

    Slovo portfolio je středního rodu a skloňuje se podle vzoru město.

    • 1. pád: portfolio

    • 2. pád: bez portfolia

    • 3. pád: k portfoliu

    • 6. pád: o portfoliu

    • 7. pád: s portfoliem

    Dilema portfolio nebo portofolio řešíme při tvorbě životopisu, v marketingu i v bankovnictví. Správný zápis je klíčový pro vaši profesionální image.

    Příklady použití ve větách

    • „Grafik si připravil své portfolio, aby ho ukázal novému klientovi.“
    • „Investiční portfolio naší banky se v loňském roce výrazně diverzifikovalo.“
    • „Doplnit si portfolio o nové certifikáty je v dnešní době nezbytné.“
    • „Naše firma nabízí široké portfolio služeb v oblasti IT.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na FÓLII.

    Dříve se dokumenty v portfoliu nosily v plastových fóliích.

    Pomůcka: „Portfolio je plné fól-ií, proto tam patří L.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Původ
    portfolio VŽDY SPRÁVNĚ lat. folium (list)
    portofolio CHYBA –

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní slova portfolio. Se správným pravopisem bude váš profesní profil nade vší pochybnost dokonalý!

  • Prozměnu x pro změnu: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: PRO ZMĚNU.

    Tvar prozměnu (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za chybu. Jedná se o spojení předložky pro a podstatného jména změna ve 4. pádě.

    Předložka není předpona

    Na rozdíl od slov jako například nebo vbrzku, která se vžila jako jeden celek (příslovečné spřežky), spojení pro změnu si v češtině stále zachovává charakter dvou samostatných slov.

    • Mezi předložku a jméno lze vložit další slovo: pro velkou změnu.

    • Význam zůstává doslovný – děláme něco za účelem změny.

    Pravopisná připomínka

    Když už píšete slovo změnu, pamatujte, že se v něm píše vždy -mě- (bez písmena N), protože je odvozeno od slovesa měnit. Tvary jako zmněnu jsou hrubou chybou.

    Dilema pro změnu nebo prozměnu řešíme v běžné konverzaci i v literatuře, často s nádechem ironie. Správný zápis s mezerou dodá vašemu textu na profesionalitě.

    Příklady použití ve větách

    • „Dneska bychom mohli jít pro změnu do italské restaurace.“
    • „Byl jsi včera pro změnu zase poslední, kdo odešel z kanceláře?“
    • „Rozhodl se, že pro změnu nebude odpovídat na provokace.“
    • „Máme tu pro změnu slunečné počasí, což nás po týdnu dešťů těší.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste si říct: „Pro tu změnu“. Pokud tam můžete vložit ukazovací zájmeno, musí tam být mezera.

    Pomůcka: „Dělej změny v textu – udělej tam mezeru.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status Gramatika
    pro změnu SPRÁVNĚ předložka + podstatné jméno
    prozměnu CHYBA neexistující spřežka

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní spojení pro změnu. Se správným pravopisem bude vaše vyjadřování nade vší pochybnost profesionální!

  • Naoplatku x na oplatku: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: NA OPLATKU.

    Tvar naoplatku (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za chybu. Jedná se o spojení předložky na a podstatného jména oplatka ve 4. pádě.

    Předložka se jménem

    Ačkoliv v češtině existuje mnoho příslovečných spřežek (např. nahlas, nalevo, vcelku), spojení na oplatku si stále zachovává charakter dvou samostatných slov.

    • Podobně jako píšeme na shledanou nebo na viděnou, píšeme i na oplatku.

    • Mezi předložku a jméno lze teoreticky vložit slovo: na malou oplatku.

    Oplatka vs. Oplátka

    V tomto idiomu používáme podstatné jméno oplatka (krátké A).

    • Oplatka: Jednání, kterým se něco oplácí.

    • Oplátka: Může být také sladká sušenka.

    V ustáleném spojení „na oplatku“ se však v profesionálním textu držíme krátké samohlásky.

    Dilema na oplatku nebo naoplatku řešíme v běžné korespondenci i v literatuře. Správný zápis s mezerou je znakem vytříbeného jazykového citu.

    Příklady použití ve větách

    • „Pomohl mi se stěhováním a já mu na oplatku pohlídal děti.“
    • „Pozval mě na kávu a já jsem ho na oplatku vzala do kina.“
    • „Usmála se na něj a on jí na oplatku věnoval kompliment.“
    • „Někdy lidé dělají laskavosti jen proto, aby na oplatku něco získali.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na jiné vazby s předložkou „NA“, které se také píší zvlášť.

    Pomůcka: „Na shledanou, na viděnou, na oplatku – vše s mezerou v pořádku.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status Pravidlo
    na oplatku SPRÁVNĚ dvě samostatná slova
    naoplatku CHYBA nesprávná spřežka

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní spojení na oplatku. Se správným pravopisem bude vaše komunikace nade vší pochybnost profesionální!

  • Za lubem x zalubem: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: ZA LUBEM.

    Tvar zalubem (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za chybu. Jedná se o spojení předložky za a 7. pádu podstatného jména lub.

    Původ ústrojí: Co to byl lub?

    Abychom pochopili, proč se píše mezera, musíme se podívat do historie:

    • Lub byl dřevěný obal mlýnských kamenů nebo ohýbané dřevo (např. u síta nebo loutny).

    • Původně se říkalo, že mlynář má „za lubem“ schovanou mouku, kterou si tajně odsypal pro sebe.

    • Později se význam přenesl na jakékoliv tajné, často nepoctivé úmysly.

    Pravopisná past: B vs. P

    Ačkoliv význam slova souvisí s nekalým jednáním, píšeme na konci kořene B (lub), nikoliv P (lup – ukradená věc).

    • Pomůcka: Říkáme v lubu, nikoliv v lupu.

    Dilema za lubem nebo zalubem řešíme v literatuře i v běžném popisu intrik. Správný zápis s mezerou ukazuje na vaši znalost historie českého jazyka.

    Příklady použití ve větách

    • „Už podle jeho úsměvu jsem poznal, že má něco za lubem.“
    • „Nikdo netušil, co má ten tichý kluk vlastně za lubem.“
    • „Vypadal nevinně, ale ve skutečnosti měl za lubem pěknou lumpárnu.“
    • „Co asi mají naši soupeři za lubem pro dnešní zápas?“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Představte si, že ten „lub“ je skutečná věc (krabice), za kterou si něco schováváte.

    Pomůcka: „Za skříní, za stolem, ZA LUBEM – předložka ZA chce vždycky mezeru.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status Původ
    za lubem SPRÁVNĚ za obalem (mlýna)
    zalubem CHYBA –

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní spojení za lubem. Se správným pravopisem bude váš text nade vší pochybnost profesionální!

  • Kdo ví x kdoví: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou přípustné obě varianty, záleží na kontextu:

    1. Kdoví (dohromady): Částice vyjadřující nejistotu, pochybnost nebo neznalost (synonymum ke slovu těžkoříct nebo možná).

    2. Kdo ví (zvlášť): Spojení tázacího zájmena kdo a slovesa vědět. Používá se v přímých i nepřímých otázkách.

    1. Kdoví = Neví se / Možná

    Zápis dohromady volíme tehdy, pokud výraz funguje jako celek a uvozuje neurčitost. Často se pojí s dalšími zájmeny (kdovíjak, kdovíkdo, kdovíproč).

    • Příklad: „Kdoví, jestli se ještě někdy uvidíme.“

    • Příklad: „Nebylo to kdovíjak slavné vítězství.“

    2. Kdo ví = Hledání informované osoby

    Zápis zvlášť volíme tehdy, pokud klademe důraz na akt vědění nebo se ptáme na konkrétní osobu, která má informaci.

    • Příklad: „Kdo ví správnou odpověď na tuto otázku?“

    • Příklad: „Bůh sám ví, jak to tenkrát bylo.“

    Čárka v souvětí

    Pokud stojí kdoví na začátku věty a uvozuje ji, obvykle za ním píšeme čárku (např. Kdoví, zda přijde.). Pokud je součástí větného členu (např. To je kdovíjak drahé.), čárka se nepíše.

    Příklady použití ve větách

    • „Kdoví, proč se tenkrát tak rozhodl.“ (Nejistota)
    • „Jen ten, kdo ví pravdu, může soudit.“ (Sloveso vědět)
    • „Měl kdovíjaké nápady, ale nic nefungovalo.“
    • „Kdo ví, jak se jmenuje hlavní město Islandu?“

    Jak si vybrat?

    Zkuste slovo nahradit výrazem „Těžko říct“:

    • Dává to smysl? Pište KDOVÍ dohromady.

    • Nedává? Pak jde o sloveso a pište KDO VÍ zvlášť.

    Pomůcka: „Když se ptáš na lidi, piš mezeru. Když pochybuješ, piš to vcelku.“

    Shrnutí v tabulce

    Tvar Slovní druh Lze nahradit „Těžko říct“?
    kdoví Částice / Spřežka ANO
    kdo ví Zájmeno + Sloveso NE

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní výrazu kdoví. Se správným pravopisem bude váš text nade vší pochybnost profesionální!

  • Nachvíli x na chvíli: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: NA CHVÍLI.

    Tvar nachvíli (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za chybu. Jedná se o spojení předložky na a podstatného jména chvíle ve 4. pádě.

    Předložka se jménem

    Ačkoliv v češtině existuje mnoho příslovečných spřežek (např. nahlas, včera, vbrzku), spojení na chvíli si stále zachovává charakter dvou samostatných slov.

    • Podobně jako píšeme na minutu, na hodinu nebo na sekundu, píšeme i na chvíli.

    • Mezi předložku a jméno lze vložit další slovo: na krátkou chvíli.

    Pravopisná připomínka

    Nezapomeňte, že ve slově chvíli píšeme dlouhé Í. Tvar na chvíly s tvrdým Y je hrubou chybou, protože slovo chvíle se skloňuje podle měkkého vzoru růže.

    Dilema na chvíli nebo nachvíli řešíme v běžných zprávách i v literatuře. Správný zápis s mezerou dodá vašemu textu na profesionalitě a přehlednosti.

    Příklady použití ve větách

    • „Půjdu se na chvíli projít, abych si vyčistil hlavu.“
    • „Můžeš mi na chvíli půjčit svůj telefon?“
    • „Zastavil se u nás jen na chvíli, protože spěchal na vlak.“
    • „Na chvíli se zdálo, že se počasí konečně umoudří.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste si za slovo dosadit „moment“. Řeknete „namoment“? Ne. Řeknete „na moment“. Stejné je to s chvílí.

    Pomůcka: „Chvíle je samostatná dáma, předložka NA u ní stojí sama.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status Gramatika
    na chvíli SPRÁVNĚ předložka + podstatné jméno
    nachvíli CHYBA nesprávná spřežka

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní spojení na chvíli. Se správným pravopisem bude váš projev nade vší pochybnost profesionální!

  • Naposledy x na posledy: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Ve významu „při poslední příležitosti“ nebo „konečně“ je jedinou správnou variantou NAPOSLEDY (psáno dohromady).

    Jedná se o příslovečnou spřežku. Tvar na posledy s mezerou se v běžném časovém významu nepoužívá.

    Naposledy jako příslovce

    Většina vět, které v běžné řeči tvoříme, vyžaduje psaní dohromady. Vyjadřuje to, že se něco stalo v posledním bodě času.

    • Příklad: „Viděl jsem ho naposledy před rokem.“

    • Příklad: „Říkám ti to naposledy, ukliď si ten pokoj!“

    Na poslední chvíli vs. Na posledy

    Se zápisem zvlášť se setkáme pouze ve specifických (často zastaralých nebo odborných) spojeních, kde „posledy“ funguje jako podstatné jméno (ve smyslu zbytky nebo poslední kusy). V moderní češtině je to však velmi vzácné.

    • Běžně ale píšeme zvlášť spojení: na poslední (např. čekat na poslední zvonění).

    Ostatní spřežky s „NA“

    Podobně jako naposledy píšeme dohromady i další časová příslovce:

    • Napořád

    • Napoprvé

    • Napřesrok

    Příklady použití ve větách

    • „Kdy jsi byl naposledy u zubaře?“
    • „Tato píseň zazněla na koncertě naposledy v roce 1990.“
    • „Usmál se, jako by mě viděl naposledy.“
    • „Naposledy tě varuji, nedělej to.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Zkuste slovo nahradit výrazem „včera“. Je to jedno slovo? Ano.

    Pomůcka: „Naposledy píšeme v kuse, ať to máme rychle z pusy.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Pravopis Slovní druh
    naposledy SPRÁVNĚ příslovečná spřežka
    na posledy CHYBA –

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní slova naposledy. Se správným pravopisem bude váš text nade vší pochybnost profesionální!

  • Doživotní x do životní: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jako přídavné jméno se tento výraz píše vždy dohromady: DOŽIVOTNÍ.

    Tvar do životní s mezerou se používá pouze v naprosto odlišných gramatických konstrukcích, kde předložka „do“ patří k jinému slovnímu spojení (např. vstoupit do životní fáze).

    Vznik přídavného jména

    Slovo doživotní vzniklo spojením předložky do a podstatného jména život pomocí přípony -ní. Tím vzniklo nové, samostatné slovo (přídavné jméno).

    • Podobně píšeme: přímořský (při moři), podzemní (pod zemí) nebo náramní (na rameni).

    Kdy píšeme „do životní“ zvlášť?

    Pouze v případě, že předložka „do“ uvozuje rozvinuté podstatné jméno, u kterého je „životní“ jen doplňujícím přídavným jménem.

    • Příklad: „Vstoupit do životní krize.“ (Do čeho? Do krize. Jaké? Životní.)

    • Příklad: „Investovat peníze do životní pojistky.“

    Doživotní trest a renta

    V právní a oficiální terminologii se setkáme téměř výhradně s jednoslovnou variantou. Pokud mluvíte o trvání něčeho do konce života, nikdy mezi „do“ a „životní“ nedávejte mezeru.

    Příklady použití ve větách

    • „Byl mu uložen doživotní trest odnětí svobody.“
    • „Získal doživotní členství v prestižním klubu.“
    • „Měli k sobě doživotní úctu a respekt.“
    • „Pobírá doživotní rentu za své zásluhy.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Pokud slovo vyjadřuje vlastnost (odpovídá na otázku JAKÝ?), píše se dohromady.

    Pomůcka: „Jeden trest, jedno slovo – doživotní píšeme vcelku hotovo.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Pravopis Význam
    doživotní DOHROMADY trvající do konce života
    do životní ZVLÁŠŤ předložka + přídavné jméno

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit psaní slova doživotní. Se správným pravopisem bude váš projev nade vší pochybnost profesionální!

  • Žehlicí x žehlící: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině existují obě varianty, ale jejich použití je striktně rozděleno:

    1. Žehlicí (krátké „i“): Přídavné jméno účelové. Označuje předmět, který slouží k žehlení.

    2. Žehlící (dlouhé „í“): Přídavné jméno dějové. Označuje osobu nebo stroj, který právě teď něco žehlí.

    1. Žehlicí = Určeno k žehlení

    Pokud mluvíme o nástrojích a vybavení, které máme doma v komoře, píšeme vždy krátké i. Tyto věci jsou vyrobeny za účelem žehlení.

    • Příklady: žehlicí prkno, žehlicí systém, žehlicí plocha, žehlicí stůl.

    • Příklad: „Složila jsem žehlicí prkno a uklidila ho do skříně.“

    2. Žehlící = Právě žehlící

    Pokud popisujeme někoho (nebo automatizovaný stroj), kdo v tuto chvíli vykonává činnost žehlení, píšeme dlouhé í.

    • Příklady: žena žehlící prádlo, robot žehlící košile.

    • Příklad: „Maminka žehlící prádlo u televize si ani nevšimla, že přišel domů.“

    Žehlicí prkno vs. Žehlící maminka

    Nejčastější chybou je psaní „žehlící prkno“. Protože prkno samo o sobě nic nežehlí (jen u toho asistuje jako podložka), musí být vždy krátce. Dlouhé „í“ patří jen k aktivnímu ději.

    Příklady použití ve větách

    • „Koupili jsme si nové žehlicí prkno s parním generátorem.“
    • „Mladý muž žehlící si košili vypadal velmi soustředěně.“
    • „Moderní žehlicí plochy jsou vyrobeny z keramiky.“
    • „Pohled na otce žehlícího ubrus nás všechny pobavil.“

    Jak si vybrat správnou délku?

    Zkuste si položit otázku: „Je to k tomu určené?“

    • Ano (Účel/Nástroj) = Krátké I.

    • Ne, právě to dělá (Děj) = Dlouhé Í.

    Pomůcka: „Nástroj je krátký (i), děj je dlouhý (í).“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Funkce Typický příklad
    žehlicí Nástroj / Účel žehlicí prkno
    žehlící Činnost / Děj muž žehlící košili

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit rozdíl mezi slovy žehlicí a žehlící. Se správným pravopisem bude váš text nade vší pochybnost profesionální!