Vítězství, nebo víteství? Jak se to píše správně

Správně je vítězství se skupinou zstv, protože slovo je odvozené od podstatného jména vítěz a koncové z základu se zachovává. Podoby „víteství“ nebo „vítěství“ jsou chybné.

Proč se ve vítězství píše z?

Základem je slovo vítěz. Přidá se k němu přípona -ství, která tvoří podstatná jména jako přátelství nebo bratrství. Písmeno z ze základu nezmizí: vítěz + ství = vítězství.

Ve výslovnosti se ale z před neznělým s přizpůsobí a zní jako [s]. Dvě [s] za sebou pak splývají, takže slovo zní zhruba jako [vítěství]. To je spodoba znělosti, kterou popisuje kapitola Výslovnostní pravidla, spodoba znělosti v Internetové jazykové příručce. Pravopis se řídí základem slova, ne sluchem.

Co slovo znamená?

Slovník spisovného jazyka českého uvádí dva významy:

• dosažení převahy ve vojenském střetnutí nebo v jiném zápase, utkání, opak porážky: vítězství nad nepřítelem, vítězství nad soupeřem, vítězství ve volbách, zasloužené vítězství, těsné vítězství,
• obecně nabytí vrchu, převahy: morální vítězství, vítězství odvahy nad nerozhodností.

Ustálené spojení Pyrrhovo vítězství označuje podle SSJČ vítězství získané příliš draho, s velkými oběťmi. Knižně se říká odnést si palmu vítězství (zvítězit), ve sportu vítězství na body.

Tvary a příbuzná slova

Vítězství je podstatné jméno středního rodu zakončené na -í. Skloňuje se podle vzoru stavení:

• jednotné číslo: bez vítězství, k vítězství, o vítězství, s vítězstvím,
• množné číslo: dvě vítězství, k vítězstvím, o vítězstvích, s vítězstvími.

Z zůstává ve všech slovech této rodiny. SSJČ uvádí:

• vítěz, ženský tvar vítězka: kdo vítězí nebo zvítězil (olympijský vítěz),
• vítězný: vítězné družstvo, vstřelit vítěznou branku,
• vítězit: vítězit nad soupeřem,
• zvítězit: zvítězit v zápase, rozvaha zvítězila nad prchlivostí.

Příklady ve větách

• Mužstvo vybojovalo zasloužené vítězství v prodloužení.
• Strana slavila vítězství ve volbách.
• Remíza na hřišti favorita byla pro nováčka morálním vítězstvím.
• Firma zakázku získala, ale prodělala na ní. Bylo to Pyrrhovo vítězství.
• Po třech vítězstvích v řadě vedli tabulku.
• Trenér věřil ve vítězství až do konce.
• Gratulovali vítězce závodu.

S čím si to lidé pletou?

Chyba „víteství“ vzniká podle výslovnosti. Podoba „vítěství“ zase vypadá, jako by základ byl „vítěs“. Takové slovo ale neexistuje. Stejný princip platí i u jiných slov s příponou -ství nebo -ský, kde základ končí na z: z se zachová, i když ho neslyšíme.

Jak si to zapamatovat?

Řekněte si nejdřív slovo vítěz. Na jeho konci [z] slyšíte, když za ním následuje samohláska: vítěz-e, vítěz-ný, z-vítěz-it. Vítězství je „to, co získá vítěz“, a proto si z ponechá.

Vyzkoušejte si

1. Tým oslavil své první vítě…ství v sezoně.
2. Byla to vítě…ná branka.
3. Kdo nakonec zvítě…il?

Správně: 1. vítězství, 2. vítězná, 3. zvítězil.

Podobné případy

• Zpevněný, nebo spevněný? Další slovo, kde výslovnost klame.
• Spodoba, nebo zpodoba? Co je spodoba znělosti.
• Podpatky, nebo podpadky? Souhlásku uprostřed slova také určí příbuzné slovo.