Pomozte, nebo pomožte? Jak se to píše správně

Správně je pomozte se z, protože rozkazovací způsob slovesa pomoci je pomoz a od něj se tvoří pomozme a pomozte. Podoby „pomožte“ ani „pomocte“ ve slovníku nejsou a ve spisovném textu jsou chybou.

Proč se píše pomozte se z?

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) uvádí u slovesa pomoci rozkazovací způsob -moz, tedy pomoz. Tvary pro množné číslo vznikají připojením koncovek -me a -te k tomuto tvaru:

• 2. osoba jednotného čísla: pomoz (Pomoz mi s tou taškou.),
• 1. osoba množného čísla: pomozme (Pomozme jim.),
• 2. osoba množného čísla: pomozte (Pomozte nám, prosím.).

Tvar pomozme najdeme v SSJČ i v pořekadle kdo chce kam, pomozme mu tam. Hláska ž patří jinému tvaru, příčestí trpnému pomožen, a do rozkazu se nepřenáší.

Co slovo znamená?

SSJČ uvádí u slovesa pomoci několik významů. Nejčastější jsou tyto:

1. ulehčit, usnadnit někomu nějakou činnost: pomoci dítěti s úlohou, pomoci radou, penězi,
2. přinést úlevu, zlepšit stav: lék pomohl, domluvy nepomohly,
3. umožnit, aby se někdo někam dostal: pomoci někomu do vozu, pomoci někomu na nohy.

Nedokonavé sloveso je podle SSJČ pomáhat.

Tvary a příbuzná slova

SSJČ uvádí u slovesa pomoci tyto tvary:

• přítomný (budoucí) čas: pomohu (obecně pomůžu), pomůžeš, 3. osoba množného čísla pomohou (obecně pomůžou),
• rozkaz: pomoz, pomozme, pomozte,
• minulý čas: pomohl,
• příčestí trpné: pomožen.

Stejně se chová sloveso přemoci. SSJČ uvádí rozkaz přemoz, tedy přemozte, a minulý čas přemohl. Podobu infinitivu přemoct označuje jako hovorovou. Spisovný infinitiv je tedy pomoci, v běžném textu je bezpečnější než pomoct.

Příklady ve větách

• Pomozte mi prosím s tím kufrem.
• Pomozte nám najít ztraceného psa.
• Pomoz sestře s úkolem.
• Pomozme těm, kdo to potřebují.
• Rádi bychom vám pomohli.
• Pomozte mu do auta, sám nedojde.
• Lék mu nakonec pomohl.

S čím si to lidé pletou?

Častá je záměna rozkazu pomoz s podstatným jménem pomoc. Slovo pomoc s c na konci je podstatné jméno ženského rodu: přivolat pomoc, volat o pomoc, přijít někomu na pomoc. Užívá se i jako zvolání. SSJČ uvádí příklad pomoc, hoří. Když někoho žádáte, aby pomohl, píše se pomoz: Pomoz mi, nikoli „pomoc mi“. Odtud pochází i chybné „pomocte“.

Jak si to zapamatovat?

Rozkaz má stejný konec jako jeho jednotné číslo. Řeknete pomoz, a proto i pomozte. Podstatné jméno pomoc do rozkazu nepatří, stejně jako by nikdo neřekl „pomocme“.

Vyzkoušejte si

1. Prosím, pomo…te mi zvednout tu skříň.
2. Zavolejte rychle pomo… (podstatné jméno)
3. Pomo…me jim, jsou tu noví.

Správně: 1. pomozte, 2. pomoc, 3. pomozme.

Podobné případy

• Pomoci, nebo pomoct? Spisovný a hovorový infinitiv téhož slovesa.
• Přihlaste se, nebo přihlašte se? Další rozkazovací způsob, ve kterém se chybuje.
• Ozvi, nebo ozvy? Rozkaz od slovesa ozvat se.