Rubrika: Jak je to správně?

  • Vzpěčovat se x zpěčovat se: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je VZPĚČOVAT SE (případně dokonavé VZPŘÍČIT SE).

    Tvar zpěčovat se bez počátečního „v“ je v češtině chybný. Slovo obsahuje předponu vz-, která vyjadřuje odpor nebo směřování vzhůru/proti něčemu.

    Předpona vz- vyjadřující odpor

    Předpona vz- má v češtině několik funkcí, jednou z nich je vyjádření odporu, vzbouření nebo reakce na něco.

    • Podobně jako u slov vzboutit se, vzepřít se nebo vzpříčit se, i u vzpěčovat se používáme tuto předponu.

    • Slovo etymologicky souvisí se starým výrazem paka nebo pět (ve smyslu zpět/proti). Vzpěčovat se tedy doslova znamená „stavět se na zadní“ nebo „dávat se do příčného postavení“.

    Past na uši

    Ve výslovnosti se počáteční V často ztrácí nebo splývá, což vede k chybnému zápisu zpěčovat se. Je důležité si pamatovat, že český pravopis zde zachovává plnou podobu předpony vz-.

    Dilema vzpěčovat se nebo zpěčovat se řešíme v literatuře, při popisu chování lidí i zvířat. Správný zápis s „v“ na začátku je znakem preciznosti v českém jazyce.

    Příklady použití ve větách

    • „Kůň se začal vzpěčovat a odmítal skočit přes překážku.“
    • „Marně se vzpěčoval osudu, vše už bylo rozhodnuto.“
    • „Dítě se vzpěčovalo pokynům rodičů a nechtělo jít spát.“
    • „I když se zpočátku vzpěčoval, nakonec s naším návrhem souhlasil.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo VZPOURA. Obojí vyjadřuje odpor a obojí začíná na VZ.

    Pomůcka: „Kdo dělá VZ-pouru, ten se VZ-pěčuje.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Předpona
    vzpěčovat se VŽDY SPRÁVNĚ vz-
    zpěčovat se CHYBA
  • Samolepicí x samolepící: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou obě varianty správné, ale mají zcela jiný gramatický význam:

    1. Samolepicí (krátké i): Účelové přídavné jméno. Vyjadřuje, k čemu věc slouží (stálá vlastnost).

    2. Samolepící (dlouhé í): Dějové přídavné jméno. Vyjadřuje, že něco právě teď samo sebe lepí (probíhající činnost).

    1. Samolepicí = Vlastnost předmětu

    Pokud popisujete výrobek, štítek nebo pásku, která má schopnost lepit, píšeme vždy krátké „i“. Je to stálá vlastnost daného předmětu.

    Příklady: samolepicí štítek, samolepicí fólie, samolepicí páska, samolepicí papír.

    Pomůcka: Můžete si říct „určený k lepení“.

    2. Samolepící = Děj / Činnost

    Tento tvar s dlouhým „í“ vyjadřuje činnost. Použili bychom ho pouze v případě, kdyby věc právě v tuto chvíli aktivně vykonávala lepení (což u neživých předmětů nedává velký smysl).

    Užití: V praxi se tento tvar v souvislosti s výrobky téměř nepoužívá, a pokud ano, bývá to považováno za chybu.

    99 % chyb je v „lepicí pásce“

    Téměř vždy, když v obchodě nebo v reklamě vidíte nápis samolepící páska, jde o chybu. Páska nic sama „neprovádí“, ona k lepení slouží – proto musí být samolepicí (krátké i).

    Příklady použití ve větách

    • „Potřebujeme koupit balení samolepicích štítků na dopisy.“
    • „Tato samolepicí fólie skvěle drží i na skle.“
    • „Na balíky používáme výhradně lepicí pásku s vysokou pevností.“
    • „Vytiskněte to na samolepicí papír formátu A4.“

    Jak si vybrat správné „i“?

    Zkuste slovo nahradit:

    • Dá se říct „určený k lepení“? → Pište krátké i (samolepicí).

    • Dá se říct „právě teď lepící“? → Pište dlouhé í.

    Stejné pravidlo platí pro: balicí papír, čisticí prostředek, školicí středisko.

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Typ Příklad
    samolepicí vlastnost / účel samolepicí etiketa
    samolepící děj / činnost stroj právě lepící krabici
  • Oběma x oběmi: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou v 7. pádě je OBĚMA.

    Tvar oběmi je v češtině nespisovný. Stejně jako u číslovky dvěma, i zde se setkáváme s pozůstatkem staročeského dvojného čísla (duálu), které má specifickou koncovku -ma.

    Kouzlo dvojného čísla (duálu)

    Číslovky oba, obě, dva, dvě jsou v češtině unikátní. Jako jedny z mála si udržely tvary zaniklého čísla dvojného.

    • Standardní podstatná jména v množném čísle končí na -mi (např. ženami, kostmi).

    • Číslovky označující pár (oba/dva) však v 7. pádě vyžadují koncovku -ma.

    Tato chyba vzniká nevědomým přenášením běžné koncovky množného čísla tam, kam historicky nepatří.

    Jak správně skloňovat?

    Skloňování číslovek oba (mužský rod) a obě (ženský a střední rod) je následující:

    • 1. pád: oba / obě

    • 2. pád: obou (nikoliv obouch)

    • 3. pád: oběma

    • 4. pád: oba / obě

    • 6. pád: (o) obou

    • 7. pád: (s) oběma

    Dilema oběma nebo oběmi řešíme v obchodních smlouvách, literatuře i akademických pracích. Použití správného tvaru oběma je známkou vysoké jazykové úrovně.

    Příklady použití ve větách

    • „Dohoda byla podepsána oběma smluvními stranami.“
    • „Podíval se na mě oběma očima a usmál se.“
    • „S oběma vašimi návrhy naprosto souhlasíme.“
    • „Před oběma domy stály vzrostlé lípy.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Představte si, že slovo OBA končí na A. I jeho správný tvar v 7. pádě musí končit na A (oběm-A).

    Pomůcka: „Oběma rukama tleskám správné češtině.“

    Shrnutí v tabulce

    Pád Správný tvar Status
    7. pád oběma Spisovné
    7. pád oběmi Nespisovné / Chyba
  • Etuda x etyda: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je ETUDA s písmenem „u“.

    Tvar etyda s tvrdým „y“ je v češtině hrubou chybou. Slovo pochází z francouzského étude, což v překladu znamená „studie“ nebo „učení“.

    Francouzský původ a počeštění

    Slovo etuda jsme přejali z francouzštiny, přičemž jsme zachovali jeho fonetickou podobu v rámci českého pravopisu.

    • Původní francouzské étude se čte s výslovností blízkou našemu „u“.

    • V češtině neexistuje žádný důvod pro vložení tvrdého „y“, protože slovo není domácího původu a neřídí se pravidly o tvrdých souhláskách (přestože T je v češtině tvrdé).

    Kde se s etudou setkáte?

    1. V hudbě: Cvičná skladba (např. Chopinovy etudy).

    2. V divadle: Krátký výstup sloužící k procvičení hereckých dovedností.

    3. V literatuře: Menší literární útvar, často v podobě črty.

    Dilema etuda nebo etyda řešíme nejčastěji v uměleckém prostředí nebo ve školních pracích. Správný zápis s „u“ svědčí o vaší kulturní i jazykové úrovni.

    Příklady použití ve větách

    • „Student konzervatoře musel každý den cvičit klavírní etudy.“
    • „Herecká etuda na téma ‚osamělost‘ sklidila u komise úspěch.“
    • „Tato drobná literární etuda krásně popisuje atmosféru podzimní Prahy.“
    • „Frédéric Chopin povýšil etudy na samostatná koncertní díla.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo UČIT SE. Etuda je skladba, na které se žáci U-čí techniku, proto má v sobě U.

    Pomůcka: „E-T-U-da je pro ty, co se U-čí.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Původ
    etuda VŽDY SPRÁVNĚ fr. étude (studie)
    etyda CHYBA
  • Dovést x dovézt: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině používáme obě slova, ale každé popisuje jiný druh pohybu:

    1. Dovést (se „s“): Souvisí s chůzí a vedením (vést někoho po vlastních nohách).

    2. Dovézt (se „z“): Souvisí s jízdou a dopravním prostředkem (vézt něco vozem).

    1. Dovést = Vést (pěšky)

    Slovo dovést píšeme se „s“, pokud mluvíme o tom, že někoho doprovázíme nebo vedeme k cíli. Souvisí se slovesy vedu, vedeš, vedl.

    Příklad: „Můžeš mě prosím dovést až k bráně parku?“

    Přenesený význam: Používá se i pro schopnosti: „On to dovede skvěle vysvětlit.“

    2. Dovézt = Vézt (dopravním prostředkem)

    Slovo dovézt píšeme se „z“, pokud se k přepravě používá auto, vlak, loď nebo kolo. Souvisí se slovesy vezu, vezeš, vezl.

    Příklad: „Kurýr by měl zboží dovézt do tří hodin odpoledne.“

    Význam: Importovat nebo doručit náklad.

    Jak se nikdy nesplést?

    Zkuste si slovo převést do 1. osoby přítomného času:

    • Říkáte ve-S-t → vedu (mám tam „D“, které patří k „S“).

    • Říkáte ve-Z-t → vezu (zřetelně slyším „Z“).

    Pomůcka: Pokud k pohybu potřebujete Z-atáčky a Z-vonek u auta, pište Z.

    Příklady použití ve větách

    • „Tatínek musel dovést malou dcerku do školky.“
    • „Můžeš nám z dovolené dovézt nějaký suvenýr?“
    • „Tato cesta nás dovede přímo k hradu.“
    • „Zítra nám mají dovézt novou pračku.“

    Pozor na ostatní předpony

    Stejné pravidlo platí pro všechny předpony:

    S: Přivést (pěšky) x Z: Přivézt (autem).

    S: Odvést (práci/dítě) x Z: Odvézt (odpad/nábytek).

    S: Zavést (novinku) x Z: Zavézt (materiál na stavbu).

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Základní sloveso Způsob pohybu
    dovést vést (vedu) pěšky / doprovod
    dovézt vézt (vezu) vozidlem / transport
  • Celulita x celulitida: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině existují obě slova, ale jejich význam je zásadně odlišný:

    1. Celulitida (delší slovo): Estetický problém, tzv. „pomerančová kůže“.

    2. Celulita (kratší slovo): Závažný hluboký zánět podkožních tkání.

    Pokud tedy hledáte krém na stehna, hledáte krém na celulitidu.

    1. Celulitida = Kosmetický strašák

    Slovo celulitida označuje hrbolky na kůži způsobené změnami v podkožním tukovém vazivu. Týká se převážně žen a nejčastěji se objevuje na stehnech a hýždích.

    Užití: boj proti celulitidě, cvičení na celulitidu, masážní oleje.

    Příklad: „Mnoho žen trápí celulitida bez ohledu na jejich váhu.“

    2. Celulita = Infekční onemocnění

    Slovo celulita (z anglického cellulitis) označuje v medicíně akutní bakteriální zánět kůže a podkoží. Je to bolestivý stav provázený horečkou a vyžaduje léčbu antibiotiky.

    Pozor: Často se plete s celulitidou kvůli vlivu angličtiny, kde se oba stavy nazývají podobně.

    Pozor na záměnu

    V kosmetických salonů a časopisech se občas chybně objevuje výraz celulita ve významu pomerančové kůže. Pokud ale v lékárně řeknete, že máte celulitu, lékárník vás pravděpodobně okamžitě pošle k lékaři pro antibiotika.

    Příklady použití ve větách

    • „Pravidelný pitný režim a pohyb pomáhají zmírnit projevy celulitidy.“
    • „Pacientovi byla diagnostikována celulita v oblasti bérce.“
    • „Nová metoda laserového ošetření slibuje odstranění celulitidy.“
    • Celulita se projevuje zarudnutím, otokem a horkostí postiženého místa.“

    Jak si vybrat správné slovo?

    Pamatujte si délku slova:

    CELULITIDA je DLOUHÉ slovo – stejně jako bývá DLOUHÝ boj s pomerančovou kůží.

    CELULITA je KRÁTKÉ slovo – vyžaduje RYCHLÝ zásah lékaře.

    Pomůcka: „Ta-I-DA na konci je pro kůži v pořádku.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Význam Řešení
    celulitida pomerančová kůže kosmetika / sport
    celulita zánět podkoží lékař / antibiotika
  • Přivézt x přivést: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině používáme obě slova, ale každé popisuje jiný způsob dopravy:

    1. Přivézt (se „z“): Souvisí s jízdou (veze nás auto, vlak, kolo).

    2. Přivést (se „s“): Souvisí s chůzí a vedením (jdeme po vlastních nohách).

    1. Přivézt = Vezu (autem, vlakem)

    Slovo přivézt píšeme se „z“, pokud se k přepravě používá nějaký dopravní prostředek. Souvisí se slovesy vezu, vezeš, vezl.

    Příklad: „Můžeš mi z nákupu přivézt karton mléka?“

    Význam: Dopravit náklad nebo osobu vozem.

    2. Přivést = Vedu (pěšky)

    Slovo přivést píšeme se „s“, pokud mluvíme o tom, že někoho vedeme nebo doprovázíme pěšky. Souvisí se slovesy vedu, vedeš, vedl.

    Příklad: „Tatínek slíbil přivést dceru ze školky domů.“

    Přenesený význam: Používá se i pro nápady nebo stavy: „To mě přivedlo na zajímavou myšlenku.“

    Jak se nikdy nesplést?

    Zkuste si slovo převést do 1. osoby přítomného času:

    • Slyšíte ve-Z-u? → Pište přivézt.

    • Slyšíte ve-D-u? → Pište přivést (D a S jsou v pravopisu kamarádi).

    Pomůcka: Pokud k pohybu potřebujete Z-imní pneumatiky, pište Z.

    Příklady použití ve větách

    • „Zítra nám mají přivézt novou pohovku.“
    • „Můžeš do té diskuse přivést i svého bratra?“
    • „Nezapomeň mi přivézt z dovolené nějaký suvenýr.“
    • „Pes dokáže přivést svého pána až ke dveřím.“

    Pravidlo platí pro všechny předpony

    Stejný rozdíl najdeme i u dalších slov:

    Odvézt (autem) x Odvést (pěšky / práci).

    Dovézt (zboží) x Dovést (doprovodit).

    Zavézt (materiál) x Zavést (nový zvyk).

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Základní sloveso Prostředek
    přivézt vezu auto / vlak / kolo
    přivést vedu nohy (pěšky)
  • Iniciály x iniciála: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině jsou obě varianty spisovné, liší se však mluvnickým číslem a obvyklým použitím:

    1. Iniciály (množné číslo): Nejčastější podoba, označující počáteční písmena jména a příjmení (např. T. G. M.).

    2. Iniciála (jednotné číslo): První písmeno jména nebo velké, často zdobené písmeno na začátku kapitoly v knize.

    1. Iniciály = Podpis zkratkou

    Slovo iniciály (původem z latinského initium – začátek) používáme nejčastěji v množném čísle, protože jméno a příjmení tvoří pár písmen.

    Užití: podepsat se iniciálami, vyšít iniciály na kapesník.

    Příklad: „Na jeho diplomatce byly vyraženy zlaté iniciály J. N.“

    2. Iniciála = Výtvarný prvek

    V jednotném čísle se slovo iniciála používá především v typografii pro označení zvětšeného prvního písmene odstavce nebo kapitoly.

    Užití: zdobená iniciála, malovaná iniciála v rukopisu.

    Příklad: „Středověký mnich strávil hodiny malováním jediné iniciály na začátku evangelia.“

    Mluvnické zařazení

    Slovo iniciála je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru žena.

    • SPRÁVNĚ: s těmi iniciálami (nikoliv iniciály v 7. pádě).

    • 7. pád množného čísla: (mezi) iniciálami.

    Příklady použití ve větách

    • „Do formuláře uveďte své jméno, nebo alespoň iniciály.“
    • „První iniciála v této knize je vyvedena v červené barvě.“
    • „Sportovec má své iniciály vyšité na dresu.“
    • „Zkratka USA nejsou iniciály, ale akronym.“

    Jak si vybrat správný tvar?

    Ptejte se na počet:

    • Je to jen jedno písmeno? → Iniciála.

    • Jsou to dvě a více písmen (J. K.)? → Iniciály.

    Pomůcka: „Iniciály jsou pro jména, iniciála pro krásná písmena v knihách.“

    Shrnutí v tabulce

    Tvar Číslo Typické použití
    iniciála jednotné první písmeno kapitoly
    iniciály množné zkratka jména a příjmení
  • Viz x víš: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Obě slova jsou správně, ale mají naprosto odlišnou funkci:

    1. Viz (krátké i, bez tečky): Rozkazovací způsob slovesa vidět, používaný jako odkaz (podívej se).

    2. Víš (dlouhé í, s „š“): Tvar slovesa vědět (ty víš).

    1. Viz = Podívej se (odkaz)

    Slovo viz se používá v odborných textech, učebnicích nebo návodech, když chceme čtenáře odkázat na jinou stranu nebo pramen.

    POZOR: Za slovem viz se nepíše tečka, protože to není zkratka, ale rozkazovací způsob (jako spi nebo pij).

    Příklad: „Podrobnější informace naleznete v kapitole 5 (viz strana 42).“

    2. Víš = Ty máš vědomost

    Slovo víš je druhá osoba jednotného čísla od slovesa vědět. Píšeme ho vždy s dlouhým í a písmenem š na konci.

    Užití: V běžné konverzaci, otázkách a souvětích.

    Příklad:Víš, kdy se zítra scházíme?“ nebo „Ty o tom nic ne-víš.“

    Dvě největší chyby u slova „viz“

    1. Psaní tečky: Psát viz. strana 10 je chyba. Správně je viz strana 10.

    2. Množné číslo: I když odkazujete na více věcí, používá se v odborném stylu většinou ustrnulý tvar viz (nikoliv vizte, i když je to gramaticky možné).

    Příklady použití ve větách

    • „Obrázek znázorňuje schéma zapojení (viz příloha A).“
    • Víš, že se pravopis slova viz často plete s víš?“
    • „Další zdroje k tématu viz seznam literatury na konci.“
    • „Dělej, jak sám nejlépe víš.“

    Jak si vybrat správné slovo?

    Zkuste si slovo nahradit:

    • Dá se nahradit slovem „podívej se“? → Pište viz.

    • Dá se nahradit slovem „víš to“? → Pište víš.

    Pomůcka: „Viz je příkaz k pohledu, víš je důkaz o přehledu.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Sloveso Pravidlo
    viz vidět vždy bez tečky
    víš vědět vždy s čárkou a Š
  • Yetti x yeti: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V českém pravopisu jsou přípustné obě varianty, ale jejich postavení se liší:

    1. Yetti: Podoba se dvěma „t“ je v češtině tradiční, základní a nejrozšířenější.

    2. Yeti: Podoba s jedním „t“ (odpovídající anglickému pravopisu) je rovněž správná a v moderních textech stále častější.

    Tibeťan v českém textu

    Slovo pochází z tibetštiny (pravděpodobně ze slova yeh-teh).

    • Angličtina zvolila přepis yeti.

    • Čeština si historicky oblíbila variantu yetti, která lépe odpovídá naší výslovnosti a lépe se nám skloňuje.

    Jak yettiho skloňovat?

    Slovo yetti je rodu mužského životného a skloňuje se podle vzoru pan (resp. průvodce), ale s určitými specifiky:

    • 1. pád: ten yetti

    • 2. pád: bez yettiho

    • 3. pád: k yettimu

    • 4. pád: vidím yettiho

    • 7. pád: s yettim

    Dilema yetti nebo yeti řešíme v kryptozologii, literatuře i v názvech produktů (např. automobil Škoda Yeti). Pokud píšete obecný článek o sněžném muži, doporučujeme držet se české klasiky se dvěma „t“.

    Příklady použití ve větách

    • „Expedice se vydala do hor hledat stopy legendárního yettiho.“
    • „Mnoho lidí věří, že yetti je dosud neobjevený druh primáta.“
    • „V místním muzeu vystavují údajný skalp yettiho.“
    • „Děti si oblíbily animovaný film o sněžném yettim.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Představte si, že ty dvě TT uprostřed slova jsou jako dvě obrovské stopy v hlubokém sněhu.

    Pomůcka: „Yetti má dvě nohy, proto píšeme dvě T.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Status v češtině Doporučení
    yetti Základní / Tradiční Vhodné pro běžné texty
    yeti Přípustné / Moderní Časté v odborné literatuře