Soukromě, nebo soukromně? Jak se to píše správně

Správně je soukromě, bez písmene n. Příslovce je odvozené od přídavného jména soukromý, ve kterém žádné mn není. Podoba „soukromně“ je dnes pravopisná chyba. Stejně se píše i 2. a 3. stupeň: soukroměji, nejsoukroměji.

Proč se píše soukromě, a ne soukromně?

Hlásky [mňe] se píšou buď mě, nebo mně, a vyslovují se stejně. Internetová jazyková příručka v kapitole Písmeno ě radí podívat se na základové slovo. Když v něm není skupina mn, píše se mě. Proto soukromý → soukromě, stejně jako zřejmý → zřejmě, vědomý → vědomě, strmý → strmě.

Když je mn už v přídavném jméně, píše se mně: skromný → skromně, rozumný → rozumně, jemný → jemně, tajemný → tajemně. Chyba „soukromně“ vzniká nejspíš podle těchto slov, protože soukromý a skromný znějí podobně.

Slovník spisovného jazyka českého zaznamenává starší podoby přídavného jména soukromní a soukromný a u příslovce poznámku „dříve soukromně“. Slovník je dokládá ze starších autorů, například z Tyla a Kollára. Dnes platí jen soukromý, a tedy soukromě.

Co slovo znamená?

Slovník spisovného jazyka českého uvádí u příslovce soukromě dva významy:

1. jako soukromník, mimo oficiální rámec: podnikat soukromě, vyučovat soukromě jazykům,
2. neveřejně, důvěrně, neoficiálně: zeptat se někoho soukromě na názor.

Přídavné jméno soukromý znamená podle téhož slovníku buď „patřící jednotlivci, ne veřejnosti“ (soukromé vlastnictví, soukromá škola), nebo „dějící se bez účasti veřejnosti, osobní“ (soukromý život, soukromý rozhovor). Opakem je veřejný, blízké je slovo privátní.

Tvary a příbuzná slova

V přídavném jméně, příslovci i podstatném jméně soukromí je jen m, žádné mn:

• soukromý, soukromá, soukromé,
• soukromě, soukroměji, nejsoukroměji,
• soukromí (žít v soukromí, uchýlit se do soukromí).

Příklady ve větách

• Rád bych si s vámi promluvil soukromě.
• Jsme kolegové, ale soukromě se nestýkáme.
• Lékař ordinuje i soukromě.
• Angličtinu vyučuje soukromě už deset let.
• Telefon používám pracovně i soukromě.
• Schůzku bychom měli pojmout ještě soukroměji.
• Tuto informaci vám sděluji čistě soukromě.

S čím si to lidé pletou?

Nejčastěji se soukromě plete se slovem skromně. To ale pochází z přídavného jména skromný, kde n je, a proto má mně. Obě slova znějí podobně, ale mají jiný základ: soukromý → soukromě, skromný → skromně.

Jak si to zapamatovat?

Stačí si říct přídavné jméno. Soukromý je bez n, takže i soukromě. Naopak skromný je s n, takže skromně. Pomůže i podstatné jméno soukromí, ve kterém n také není.

Vyzkoušejte si

1. Můžu se vás zeptat soukro…?
2. Žili velmi skro…, bez zbytečného luxusu.
3. Rozhovor proběhl ještě soukro…ji než minule.

Správně: 1. soukromě, 2. skromně, 3. soukroměji.

Podobné případy

• Zřejmě, nebo zřejmně? Stejné pravidlo: zřejmý → zřejmě, bez n.
• Smysluplně, nebo smysluplnně? Opačný případ, kde n je už v přídavném jméně.
• Upřímně, nebo upřímě? Upřímný má n, proto upřímně.
• Mně, nebo mě? Jak se rozhoduje mezi mě a mně u zájmena já.