Horlivý, nebo horlyvý? Jak se to píše správně

Správně je horlivý s měkkým i. Slovo není vyjmenované ani příbuzné s vyjmenovaným slovem po l a přípona -ivý se píše s i. Podoba „horlyvý“ je chyba.

Proč se píše horlivý s i?

Po l se tvrdé y píše jen ve vyjmenovaných slovech a ve slovech s nimi příbuzných: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš. Horlivý mezi ně nepatří. Přehled najdete v kapitole Vyjmenovaná slova v Internetové jazykové příručce.

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) vykládá horlivý jako přídavné jméno ke slovesu horlit, tedy se zaujetím se za něco zasazovat, nebo naopak brojit a hubovat. Za základem horl- následuje přípona -ivý, stejná jako v pravdivý, lživý nebo třpytivý. Ta se píše vždy s i. U slova třpytivý se y píše jen v základu třpyt-, přípona -ivý má i i tam.

Co slovo znamená?

SSJČ uvádí dva významy:

• velmi snaživý, zanícený, přičinlivý: horlivý pracovník, horlivý zastánce práva,
• konaný se zanícením: horlivá činnost, horlivé přesvědčování.

Akademický slovník současné češtiny (ASSČ) popisuje první význam jako výrazně nadšený, zapálený pro něco, vyznačující se až přílišnou aktivitou a pílí: horlivý čtenář, horlivý vlastenec. Druhý význam je konaný s až příliš velkým zaujetím: horlivá snaha, horlivé debaty. Slovo tedy může vyznít i kriticky, jako přehnaná snaha.

Tvary a příbuzná slova

Horlivý se skloňuje podle vzoru mladý: horlivého, horlivému, s horlivým. ASSČ uvádí 2. stupeň horlivější. Celá slovní rodina má po l měkké i:

• horlit: zasazovat se za něco, brojit proti něčemu (horlit proti alkoholismu),
• horlivě: příslovce (horlivě pracovat),
• horlivost: snaživost, zápal,
• horlivec: horlivý člověk, snaživec, 2. pád horlivce.

Příklady ve větách

• Byl to horlivý zastánce nových pořádků.
• Pustil se do práce s velkou horlivostí.
• Žáci horlivě přikyvovali.
• Přílišná horlivost může být na škodu.
• Je to horlivý čtenář detektivek.
• Nový kolega je ještě horlivější než ten předchozí.
• Kazatel horlil proti hříchu.

S čím si to lidé pletou?

Chyba „horlyvý“ nevzniká záměnou s jiným slovem, ale nejistotou po l. Lidé si vybaví vyjmenovaná slova jako lysý nebo lyže a y přenesou i sem. Horlivý ale s žádným z nich nesouvisí.

Jak si to zapamatovat?

Ptejte se, jestli slovo patří k vyjmenovaným po l. Horlivý ne. A přípona -ivý má vždy i: pravdivý, lživý, horlivý, třpytivý.

Vyzkoušejte si

1. Na schůzi promluvil jeden velmi horl…vý člen.
2. S horl…vostí sobě vlastní uklidil celý byt.
3. Pes l…zal horl…vě misku.

Správně: 1. horlivý, 2. horlivostí, 3. lízal, horlivě.

Podobné případy

• Liknavost, nebo lyknavost? Další slovo, které není příbuzné s vyjmenovanými slovy po l.
• Třpytivý, nebo třpitivý? Přípona -ivý s i, y jen v základu.
• Vzlykat, nebo vzlikat? Vyjmenované slovo po l, kde se y píše.
• Lyska, nebo líska? Kdy je po l y a kdy i.