Rubrika: Jak je to správně?

  • Dršťky x drstki: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je DRŠŤKY.

    • Musí tam být Ř (po D).

    • Musí tam být Š (před Ť).

    • Musí tam být Ť (před K).

    • Musí tam být Y (na konci).

    Tvar drstki, drštky nebo držky je v tomto významu chybný.

    Původ a složení slova

    Slovo dršťky je etymologicky příbuzné se slovy jako drhnout nebo drtit.

    D-R-Š-Ť-K-A: Základem je staročeské slovo označující něco rozemletého nebo drhnutého (původně se tak označovaly i méně kvalitní části masa).

    Skloňování: V prvním pádě množného čísla jsou to ty dršťky (rod ženský, vzor žena). Proto na konci píšeme tvrdé Y.

    Pozor na záměnu s „držkou“

    Častou chybou je psaní držky (od slova držet/pusa). I když se to tak lidově často vyslovuje, v kulinářském smyslu je to nepřípustné. Pamatujte, že v dršťkové polévce jsou dršťky, nikoliv něčí „držky“.

    Dilema dršťky nebo drstki řešíme nejčastěji v restauracích při čtení jídelního lístku nebo při psaní nákupního seznamu. Správný zápis „dršťky“ je znakem kulinářské i jazykové úrovně.

    Příklady použití ve větách

    • „Poctivá dršťková polévka musí být hustá a dobře pálivá.“
    • „V řeznictví jsem koupil předvařené hovězí dršťky.“
    • „Příprava drštěk vyžaduje důkladné praní a dlouhé vaření.“
    • „Máš rád dršťky na paprice, nebo raději klasickou polévku?“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Je to jedno z mála slov, kde se potkávají tři háčky téměř za sebou (ř, š, ť).

    Pomůcka: „D-Ř-Š-Ť-ky jsou pro labužníky, co mají rádi háčky i v pravopise.“

    Na konci je Y, protože jsou to „ty ženy“ (vzor žena – dršťky jako tašky).

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Častá chyba
    dršťky VŽDY SPRÁVNĚ
    drstki / drštky CHYBA chybějící háčky
    držky CHYBA záměna významu
  • Girlanda x gyrlanda: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je GIRLANDA s měkkým „i“. Tvar gyrlanda je hrubá pravopisná chyba. Slovo pochází z italského ghirlanda.

    Původ slova: Italská dekorace

    Slovo girlanda se do češtiny dostalo přes němčinu a francouzštinu z původního italského základu:

    Ghirlanda: Italský výraz pro věnec nebo pletenec.

    • V mezinárodním pravopise (francouzsky guirlande, anglicky garland) se drží měkká samohláska nebo „a“.

    • V češtině po G ve slovech cizího původu píšeme téměř vždy měkké i (podobně jako u slov gigant, gilotina nebo gin).

    Proč nás mate výslovnost?

    Hláska „g“ je v češtině vnímána jako tvrdá, což nás podvědomě nutí psát po ní tvrdé „y“. U přejatých slov se však toto pravidlo neuplatňuje. Psaní gyrlanda je v češtině nepřípustné, protože odporuje původu slova i ustálenému pravopisu cizích termínů.

    Dilema girlanda nebo gyrlanda řešíme nejčastěji při plánování oslav, svateb nebo vánoční výzdoby. Správný zápis „girlanda“ svědčí o vašem smyslu pro detail a správnou češtinu.

    Příklady použití ve větách

    • „Nad vchodem do sálu visela bohatá květinová girlanda.“
    • „Děti ve školce vyráběly papírové girlandy na karneval.“
    • „Vánoční girlanda s LED světýlky rozzářila celé schodiště.“
    • „V barokní architektuře jsou girlandy častým ozdobným prvkem fasád.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na GIRL (anglicky dívka).

    Dívky mají rády květiny a často pletou GIR-landy.

    Pomůcka: „GIRlanda začíná jako anglická GIRL – obojí má měkké I.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Původ
    girlanda VŽDY SPRÁVNĚ italské ghirlanda
    gyrlanda CHYBA
  • Filantrop x fylantrop: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je FILANTROP s měkkým „i“. Tvar fylantrop je hrubá pravopisná chyba. Slovo pochází z řeckých slov philos (milující) a anthrópos (člověk).

    Původ slova: Milovník lidí

    Slovo filantrop je složeninou dvou řeckých kořenů:

    Fil- (philos): Řecký základ pro lásku, náklonnost nebo přátelství. V řečtině se píše s měkkým i (iota).

    -antrop (anthrópos): Výraz pro člověka.

    Stejný základ fil- najdeme v mnoha dalších slovech, jako je filosofie (láska k moudrosti), filharmonie (láska k harmonii/hudbě) nebo filatelista. Všechna tato slova se píší s měkkým I.

    Proč nás mate tvrdé F?

    Hláska „f“ je v češtině obojetná souhláska, ale ve slovech cizího původu se po ní píše měkké „i“ velmi často (např. film, fialka, finance). Psaní fylantrop je v češtině nepřípustné, protože odporuje etymologii slova.

    Dilema filantrop nebo fylantrop řešíme v charitě, v popisech bohatých dárců i ve filosofii. Správný zápis „filantrop“ svědčí o vaší dobré orientaci v klasických řeckých základech slov.

    Příklady použití ve větách

    • „Známý miliardář se na sklonku života stal významným filantropem.“
    • „Městská knihovna byla založena díky daru místního filantropa.“
    • Filantropie není jen o penězích, ale i o věnování času a energie.“
    • „Jeho filantropické aktivity pomohly tisícům dětí v rozvojových zemích.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo FILOSOFIE.

    Filosof miluje moudrost, FIL-antrop miluje lidi.

    Oba začínají na FIL- s měkkým I.

    Pomůcka: „Kdo má lidi rád, píše FIL- s měkkým I napořád.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Význam kořene
    filantrop VŽDY SPRÁVNĚ milovník lidí
    fylantrop CHYBA
  • Stalagmit x stalaktit x stalagnát: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Všechny tři termíny jsou spisovné a správné. Liší se pouze umístěním krápníku:

    1. Stalaktit: Krápník rostoucí ze stropu dolů.

    2. Stalagmit: Krápník rostoucí ze země nahoru.

    3. Stalagnát: Krápníkový sloup (spojení obou předchozích).

    1. Stalaktit = Strop

    Vzniká postupným usazováním vápence z odkapávající vody.

    Původ: Z řeckého stalaktos (kapající).

    Pravopis: Píšeme s „T“ uprostřed.

    Příklad: „Ze stropu jeskyně visely tisíce tenkých stalaktitů.“

    2. Stalagmit = Zem

    Vzniká dopadem kapek na dno jeskyně a usazováním minerálů směrem vzhůru.

    Původ: Z řeckého stalagmos (kapka).

    Pravopis: Píšeme s „M“ uprostřed.

    Příklad: „Dno jeskyně bylo poseto mohutnými stalagmity.“

    3. Stalagnát = Spojení

    Když se stalaktit a stalagmit po staletích setkají, vytvoří sloup.

    Pravopis: Píšeme s „N“ uprostřed.

    Příklad: „V dómu se tyčil obrovský stalagnát spojující strop s podlahou.“

    Jak si to už nikdy nesplést?

    Existují tři osvědčené mnemotechnické pomůcky:

    • Podle písmen: StalaktiTT jako Trop (strop). StalagmiMM jako Matku zemi.
    • Podle tvaru: Písmeno T (stala-k-tit) visí dolů. Písmeno M (stala-g-mit) má dvě nožičky pevně na zemi.
    • Stalagnát: Písmeno N jako Nasloup (sloup).

    Shrnutí v tabulce

    Název Směr růstu Pomůcka
    stalaktit shora dolů T = sTrop
    stalagmit zdola nahoru M = zeM
    stalagnát sloup N = spojeNo
  • Junta x chunta: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je JUNTA s písmenem „j“ na začátku. Tvar chunta je pouze fonetický přepis výslovnosti a v oficiálním psaném projevu se považuje za chybu. Slovo pochází ze španělského junta (výbor, rada).

    Původ slova: Španělské dědictví

    Slovo se do češtiny dostalo ze španělštiny, kde má dlouhou tradici:

    Španělská výslovnost: Ve španělštině se písmeno „j“ na začátku slova vyslovuje jako drsné [ch].

    Český pravopis: Čeština u tohoto slova zachovává původní španělský pravopis (junta), ale přebírá i jeho původní výslovnost [chunta].

    Původní význam: Latinské iuncta (spojená), odkazující na skupinu lidí, kteří se spojili k vládnutí.

    Slyšíme [chunta], píšeme junta

    Tento výraz patří do stejné kategorie jako slova don Quijote [don kichot] nebo mojito [mochíto]. Píšeme je s původním písmenem, ale vyslovujeme je podle pravidel jazyka, ze kterého pocházejí. Zápis chunta působí v textu velmi neodborně a laicky.

    Dilema junta nebo chunta řešíme nejčastěji v politologii, v mezinárodním zpravodajství nebo v historii (zejména ve spojení s Latinskou Amerikou). Správný zápis „junta“ svědčí o vaší orientaci v cizích termínech.

    Příklady použití ve větách

    • „Po vojenském převratu se moci v zemi chopila vojenská junta.“
    • „Mezinárodní společenství odmítlo uznat legitimitu vládnoucí junty.“
    • „Členové junty slíbili uspořádání demokratických voleb do dvou let.“
    • „Historie Latinské Ameriky je plná období vlád vojenských junt.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na jiné španělské slovo – jujube nebo jméno Juan.

    V obou případech píšeme J, i když slyšíme „ch“.

    Pomůcka: „Junta je Jednotka, co vládne silou.“ (J jako Jednotka)

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Výslovnost
    junta VŽDY SPRÁVNĚ [chunta]
    chunta CHYBA
  • Paréza x paresa: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V současné češtině můžete použít obě varianty, obě jsou považovány za spisovné:

    1. Paréza (se „z“): Tato varianta odpovídá modernímu českému pravopisu (psaní podle výslovnosti) a je v běžné i odborné praxi mnohem častější.

    2. Paresa (se „s“): Původní varianta, která respektuje latinsko-řecký základ. Dnes se s ní setkáte spíše ve starší literatuře nebo ve velmi konzervativních lékařských zprávách.

    Původ slova: Oslabení

    Slovo pochází z řeckého paresis (uvolnění, ochabnutí).

    Pravidlo o počešťování: U mnoha přejatých slov, kde se v mluvě „s“ vyslovuje jako [z], dovolují Pravidla českého pravopisu psaní se Z (podobně jako analýza, gymnázium, organizace).

    Výslovnost: V obou případech slovo vyslovujeme se znělým [paréza].

    Nezapomínejte na čárku!

    Ať už se rozhodnete pro „s“ nebo „z“, v češtině se u tohoto slova vždy píše dlouhé „é“. Tvary jako pareza nebo paresis (pokud nejde o latinský text) jsou v češtině považovány za nesprávné nebo neúplné.

    Dilema paréza nebo paresa řešíme v neurologii, rehabilitaci i v první pomoci. Správný zápis „paréza“ je moderní volbou, která je v roce 2026 standardem ve většině nemocnic i médií.

    Příklady použití ve větách

    • „Pacientovi byla diagnostikována lehká paréza lícního nervu.“
    • „Po úrazu se u sportovce objevila paréza dolní končetiny.“
    • „Rehabilitace je klíčová pro obnovu funkcí po prodělané paréze.“
    • Paréza se od plegie liší tím, že sval není zcela nehybný, ale jen oslabený.“

    Jakou variantu vybrat?

    Pokud nepíšete latinský chorobopis, pište vždy paréza se „z“. Je to přirozenější a v souladu s tím, jak slovo slyšíme.

    Pomůcka: „Z jako Zeslábnutí – paréza je svalové Zeslábnutí.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Doporučení
    paréza Ano Upřednostňovaná varianta
    paresa Ano Tradiční/odborná varianta
    pareza Ne Chybí délka
  • Disputát x dysputát: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je DISPUTÁT s měkkým „i“. Tvar dysputát je hrubá pravopisná chyba. Slovo pochází z latinského disputare (rozvažovat, projednávat, přít se).

    Původ slova: Latinská předpona dis-

    Slovo disputát (případně častější forma disputace) je postaveno na latinských základech:

    Dis-: Latinská předpona vyjadřující rozdělení nebo rozlišení. V latině se píše vždy s měkkým i.

    Putare: Původně čistit, v přeneseném významu počítat nebo myslet.

    Všechna slova odvozená od tohoto základu, jako disputovat, disputant či disputace, si v češtině zachovávají měkké i.

    Proč nás mate tvrdé D?

    Písmeno „d“ je v češtině tvrdá souhláska. Ve slovech cizího původu (latina, řečtina) se však po „d“ píše měkké „i“ velmi často a nevyslovuje se pak měkce [ďi], ale tvrdě [di]. Podobně jako u slov diskuse, diktát nebo diplom, i u slova disputát píšeme měkké i.

    Dilema disputát nebo dysputát řešíme především v akademickém prostředí a v historii. Správný zápis „disputát“ svědčí o vaší znalosti etymologie a respektu k vědecké terminologii.

    Příklady použití ve větách

    • „O výsledcích výzkumu byl veden vášnivý vědecký disputát.“
    • „Student se pečlivě připravoval na svou první veřejnou disputaci.“
    • „Tento středověký disputát se týkal otázek víry a rozumu.“
    • „Není nutné vést o každém detailu dlouhé disputáty.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na slovo DISKUSE.

    Disputát je v podstatě odborná diskuse.

    Obě slova začínají na latinské DIS- s měkkým I.

    Pomůcka: „Kdo chce v DIS-kusi vyhrát, musí DIS-putát správně psát.“

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Původ
    disputát / disputace VŽDY SPRÁVNĚ latina (dis-putare)
    dysputát CHYBA
  • Dokupy x do kupy: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině záleží na významu, který chcete vyjádřit:

    1. Dokupy (dohromady): Příslovečná spřežka ve významu „dohromady“ nebo „celkem“. Tato varianta je však v češtině vnímána jako hovorová až nářeční.

    2. Do kupy (zvlášť): Spojení předložky a podstatného jména. Tato varianta je tradičnější a častější, zejména v ustálených obratech.

    1. Do kupy = Do náležitého stavu

    Tento zápis používáme nejčastěji v ustálených frázích, kde cítíme původní podstatné jméno „kupa“ (hromada).

    Význam: Uspořádat, opravit, dát se dohromady.

    Příklad: „Musím se dát po té nemoci do kupy.“

    Příklad: „Dej ty věci konečně do kupy.“

    2. Dokupy = Dohromady / Celkem

    Jde o tzv. příslovečnou spřežku. V oficiálních textech se jí spíše vyhýbejte a nahraďte ji spisovným slovem dohromady.

    Význam: Společně, v celkovém počtu.

    Příklad: „Dali jsme to dokupy a vyšlo nám sto korun.“

    Poznámka: Slovník spisovné češtiny tento výraz sice uvádí, ale s označením „obecně český“ nebo „nářeční“.

    Co zvolit v profi textu?

    Pokud píšete článek, dopis nebo web, nejlépe uděláte, když se oběma variantám vyhnete a použijete neutrální slovo dohromady nebo společně. Výraz „dát se do kupy“ je v pořádku v neformálním textu, ale vždy ho pište zvlášť.

    Příklady použití ve větách

    • „Trvalo mu měsíc, než dal auto zase do kupy.“ (opravil)
    • „Máme dokupy (dohromady) pět dětí.“ (hovorově)
    • „Srovnej ty papíry do kupy na stůl.“ (na hromadu)
    • „Dejte se do kupy, za chvíli začínáme!“ (vzpamatujte se)

    Jak si vybrat?

    Představte si KUPU (hromadu). Pokud dáváte věci na fyzickou nebo pomyslnou hromadu, pište to zvlášť (do kupy).

    Pomůcka: „Když to dáváš do kupy, nepiš to bez mezery jako hloupý.“

    Shrnutí v tabulce

    Zápis Styl Kdy použít
    do kupy běžný / hovorový při opravě, léčení, skládání
    dokupy obecně český ve významu „dohromady“
    dohromady spisovný vždy v oficiálním textu
  • Cícha x cejcha: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Z hlediska spisovné češtiny je jedinou správnou variantou CÍCHA (s dlouhým „í“). Tvar CEJCHA je nespisovný, patří do obecné češtiny a hovorového jazyka. Obě slova vycházejí z německého Zieche.

    Původ slova: Od německého Zieche k cíše

    Slovo k nám doputovalo ze středohornoněmeckého zieche (povlak):

    Cícha: Je výsledkem pravidelného hláskového vývoje v češtině, kde se původní dlouhé německé „ie“ (vyslovované jako dlouhé i) usadilo jako naše Í.

    Cejcha: Vznikla v obecné češtině tzv. diftongizací (změnou jednoduché samohlásky na dvojhlásku), což je v lidové mluvě běžný jev (podobně jako mýdlo – mejdlo).

    Cejcha není cejch!

    Při psaní si dejte pozor na záměnu se slovem cejch (znamení, značka).

    Cejch: Je vypálené znamení nebo úřední značka (z německého Zeichen).

    Cejcha: Je hovorový název pro povlečení.

    Pravopisně spolu tato dvě slova nesouvisejí, mají odlišné německé předky.

    Dilema cícha nebo cejcha řešíme v domácnosti, v prodejnách textilu i v literatuře. Pokud chcete působit profesionálně a kultivovaně, držte se vždy tvaru cícha.

    Příklady použití ve větách

    • „Babička vždycky škrobila cíchy tak silně, že v posteli šustily.“
    • „Koupila jsem nové lněné cíchy s jemným proužkem.“
    • „Po vyprání je třeba cíchu pořádně vyvětrat na slunci.“
    • „Vybírala jsem povlečení, ale žádná cícha mi barevně neladila.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na jiné slovo s dlouhým Í, které se v obecné češtině mění na EJ.

    Mýdlo je spisovné (mejdlo hovorové).

    Cícha je spisovná (cejcha hovorová).

    Pomůcka: „Cícha je Čistá a spisovná.“ (obojí na Č/C a dlouhou samohlásku)

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Spisovnost Použití
    cícha Ano (spisovné) Literatura, e-shopy, úřední styk
    cejcha Ne (hovorové) Běžná mluva, rodina
  • Inventura: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je INVENTURA s písmenem „n“. Tvary jako imventura nebo invantura jsou hrubé chyby. Slovo pochází z latinského invenire (nalézat, nacházet).

    Původ slova: Nalézání stavu věcí

    Slovo inventura má kořeny v latině a souvisí s dalšími známými pojmy:

    Invenire: Latinské sloveso znamenající „najít“ nebo „objevit“.

    Inventář: Seznam věcí, které jsme „našli“ v majetku.

    Invence: Schopnost „nacházet“ nové nápady.

    Všechna tato slova si drží latinskou předponu in-, která se v češtině píše s N.

    Proč nás mate výslovnost?

    Při rychlé výslovnosti se hláska „n“ před „v“ může spodobou měnit na retné [m]. To vede k častému chybnému zápisu imventura. V psaném projevu však musíme striktně zachovat N, abychom dodrželi etymologii slova.

    Dilema inventura nebo imventura řešíme nejčastěji v účetnictví, v obchodě nebo při stěhování. Správný zápis „inventura“ svědčí o vaší profesionalitě a pečlivosti.

    Příklady použití ve větách

    • „Obchod bude zítra uzavřen z důvodu inventury.“
    • „Roční inventura majetku musí být hotová do konce ledna.“
    • „Při inventuře skladu jsme zjistili několik nesrovnalostí.“
    • „Udělal jsem si osobní inventuru svých cílů a přání.“

    Jak si pravopis zapamatovat?

    Vzpomeňte si na anglické slovo INVENTOR (vynálezce).

    Ten také věci IN-ventuje (nachází).

    Pomůcka: „IN-venturu dělám IN-teriéru.“ (Obojí s IN-)

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Správnost Latinský základ
    inventura VŽDY SPRÁVNĚ in-venire
    imventura CHYBA