Jak je to správně?
Z hlediska spisovné češtiny je jedinou správnou variantou CÍCHA (s dlouhým „í“). Tvar CEJCHA je nespisovný, patří do obecné češtiny a hovorového jazyka. Obě slova vycházejí z německého Zieche.
Původ slova: Od německého Zieche k cíše
Slovo k nám doputovalo ze středohornoněmeckého zieche (povlak):
• Cícha: Je výsledkem pravidelného hláskového vývoje v češtině, kde se původní dlouhé německé „ie“ (vyslovované jako dlouhé i) usadilo jako naše Í.
• Cejcha: Vznikla v obecné češtině tzv. diftongizací (změnou jednoduché samohlásky na dvojhlásku), což je v lidové mluvě běžný jev (podobně jako mýdlo – mejdlo).
Cejcha není cejch!
Při psaní si dejte pozor na záměnu se slovem cejch (znamení, značka).
• Cejch: Je vypálené znamení nebo úřední značka (z německého Zeichen).
• Cejcha: Je hovorový název pro povlečení.
Pravopisně spolu tato dvě slova nesouvisejí, mají odlišné německé předky.
Dilema cícha nebo cejcha řešíme v domácnosti, v prodejnách textilu i v literatuře. Pokud chcete působit profesionálně a kultivovaně, držte se vždy tvaru cícha.
Příklady použití ve větách
- „Babička vždycky škrobila cíchy tak silně, že v posteli šustily.“
- „Koupila jsem nové lněné cíchy s jemným proužkem.“
- „Po vyprání je třeba cíchu pořádně vyvětrat na slunci.“
- „Vybírala jsem povlečení, ale žádná cícha mi barevně neladila.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na jiné slovo s dlouhým Í, které se v obecné češtině mění na EJ.
Mýdlo je spisovné (mejdlo hovorové).
Cícha je spisovná (cejcha hovorová).
Pomůcka: „Cícha je Čistá a spisovná.“ (obojí na Č/C a dlouhou samohlásku)
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Spisovnost | Použití |
|---|---|---|
| cícha | Ano (spisovné) | Literatura, e-shopy, úřední styk |
| cejcha | Ne (hovorové) | Běžná mluva, rodina |