Je pravda, že důchodci nemusí platit zdravotní pojištění? Co říká zákon

Krátká odpověď: Zčásti. Pojištěni jsou všichni důchodci, ale za ty, kdo pobírají důchod, platí pojistné stát. Pokud máte jen důchod, sami neplatíte nic. Když ale vedle důchodu pracujete nebo podnikáte, platíte pojistné i ze svého výdělku. Stát za vás přitom platí dál.

Za koho platí pojištění stát?

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je stát plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za vyjmenované skupiny pojištěnců. Podle písmene b) mezi ně patří „poživatele důchodů z důchodového pojištění“.

Nejde jen o starobní důchod. VZP uvádí, že se to týká i důchodů invalidních, vdovských, vdoveckých a sirotčích. Za poživatele důchodu se podle zákona považujete i v měsících, kdy vám výplata důchodu nenáleží.

Stát platí i za člověka, který dosáhl důchodového věku, ale nesplňuje další podmínky pro přiznání starobního důchodu. Podle § 7 odst. 1 písm. j) ale jen tehdy, když není zaměstnancem ani OSVČ a nepobírá důchod z ciziny vyšší než minimální mzda.

Od kdy platí stát?

Od přiznání důchodu. VZP to vysvětluje tak, že státním pojištěncem se nestanete dnem, kdy dosáhnete důchodového věku, ani dnem podání žádosti. Podstatné je přiznání důchodové dávky.

Kdo po dosažení důchodového věku dál pracuje a o důchod zatím nežádá, je podle VZP dál běžným pojištěncem. Pojistné za něj odvádí zaměstnavatel.

Co když jako důchodce pracujete?

Pak platíte i vy. Podle § 7 odst. 2 jsou-li osoby uvedené mimo jiné v písmenu b) zaměstnanci nebo OSVČ, „je plátcem pojistného stát i tyto osoby“.

Pojistné činí podle § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, 13,5 % z vyměřovacího základu. U zaměstnance ho podle § 9 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění hradí z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel.

Důchodce má jednu výhodu. Podle § 3 odst. 8 písm. d) zákona o pojistném pro něj neplatí minimální vyměřovací základ, protože za něj platí pojistné stát. Pojistné se tak počítá jen ze skutečného výdělku. To se hodí třeba u práce na malý úvazek.

A když důchodce podniká?

Platí pojistné sám ze svého zisku. Podle § 3a odst. 3 písm. c) zákona o pojistném pro něj neplatí minimální vyměřovací základ pro OSVČ. Vyměřovacím základem je jen skutečný základ podle § 3a odst. 1.

Podle § 8 odst. 3 téhož zákona OSVČ, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ, „není povinna platit zálohy na pojistné“. Pojistné doplatí nejpozději do 8 dnů po dni, kdy podala nebo měla podat přehled za kalendářní rok.

Musíte něco hlásit pojišťovně?

VZP uvádí tyto povinnosti:

1. Doložte přiznání důchodu. Podle VZP je dokladem pro důchodce rozhodnutí o přiznání nebo odejmutí důchodu. Skutečnosti rozhodné pro platbu státem se mají hlásit do osmi dnů.
2. Pokud pracujete, informujte zaměstnavatele. Za zaměstnané osoby plní tuto povinnost podle VZP zaměstnavatel, pokud o důchodu ví. Přihlásí vás jako státního pojištěnce.
3. Pokud začnete podnikat, oznamte to sami. Podle § 10 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění musíte zahájení i ukončení samostatné výdělečné činnosti oznámit pojišťovně do osmi dnů.

Co když vám důchod odejmou?

Podle VZP trvá platba státem od přiznání důchodu až do doby, kdy je vám důchod případně rozhodnutím odejmut. Pak za vás stát přestane platit, pokud nespadáte do jiné skupiny podle § 7 odst. 1.

Kdo nemá příjem ze zaměstnání ani z podnikání a nepatří mezi státní pojištěnce, platí pojistné sám jako osoba bez zdanitelných příjmů. Vyměřovacím základem je u něj podle § 3b zákona o pojistném minimální mzda.

Proč se ten mýtus drží?

Protože pro většinu důchodců platí. Kdo má jen důchod, za toho platí stát a sám nemusí nic. Pracující důchodci ale pojistné platí stejnou sazbou jako ostatní, jen bez minima.

Na úrovni čísel stát za své pojištěnce neplatí plné pojistné z vašeho skutečného důchodu. Platí ho z pevně stanoveného vyměřovacího základu podle § 3c zákona o pojistném. Jeho výši každý rok upravuje vláda nařízením. Na tom, kolik důchodu dostanete, to nic nemění.