Rubrika: Jak je to správně?

  • Analýza x analiza: Jak je to správně?

    Správně píšeme analýza (s tvrdým „ý“). Slovo pochází z řeckého analysis. V češtině v tomto přejatém slově zachováváme tvrdou samohlásku i dloužení. Tvar analiza je chybný.

  • Hanba x hamba: Jak je to správně?

    Jediný správný zápis je hanba (s písmenem „n“). Přestože ve výslovnosti před „b“ slyšíme často [m], v psaném projevu musíme zachovat původní „n“. Zápis hamba je pravopisná chyba.

  • Činní x činí: Jak je to správně?

    Jak je to správně?

    V češtině existují obě slova, jejich použití se však řídí kontextem:

    1. Činí (jedno N): Sloveso vyjadřující, že někdo něco dělá, nebo že něco dosahuje nějaké hodnoty.

    2. Činní (dvě NN): Přídavné jméno v množném čísle, které označuje osoby nebo činitele, kteří jsou aktivní.

    1. Činí = Dělá nebo dosahuje výše

    Toto slovo je tvar slovesa činit. Píšeme v něm vždy pouze jedno N.

    • Význam 1: Dělat/konat (např. činit pokání, činit potíže).

    • Význam 2: Dosahovat částky (např. cena činí sto korun).

    • Příklad: „Celková fakturovaná částka činí 5 000 Kč.“

    2. Činní = Aktivní (v množném čísle)

    Toto slovo je množné číslo přídavného jména činný. Vzniklo spojením kořene čin- a přípony -ný, proto píšeme dvě N.

    • Význam: Vyjadřuje vlastnost (aktivitu). Používá se pro životný i neživotný rod v množném čísle.

    • Příklad: „V tomto spolku jsou všichni členové velmi činní.“

    • Příklad: „Sopečně činné oblasti jsou pod dohledem vědců.“

    Pozor na ceny a výpočty!

    Nejčastější chybou v obchodní korespondenci je zápis cena činní 100 Kč. Pamatujte, že cena nic „nevykonává“ jako aktivní osoba, ona jen „dosahuje hodnoty“. U cen, částek a měření pište vždy jen jedno N.

    Dilema činní nebo činí řešíme v účetnictví, v reportech i v běžném popisu aktivit. Správné rozlišení mezi slovesem a přídavným jménem je znakem vysoké úrovně psaného projevu.

    Příklady použití ve větách

    • „Doplatek činí přesně dvě stě korun.“ (sloveso – jedno N)
    • „Byli činní v mnoha charitativních organizacích.“ (vlastnost – dvě NN)
    • „Jak se činí tvůj nový asistent?“ (sloveso – jedno N)
    • „Zkoumáme látky, které jsou biologicky činné.“ (vlastnost – dvě NN)

    Zlatá pomůcka: Otázka

    • Můžete se zeptat „Co dělá?“ (Činí se, činí částku) → pište jedno N.

    • Můžete se zeptat „Jací jsou?“ (Aktivní = činní) → pište dvě NN.

    Shrnutí v tabulce

    Slovo Slovní druh Pravidlo
    činí sloveso vždy jedno N
    činní přídavné jméno dvě NN (čin-ní)

    Věříme, že vám tento článek pomohl vyjasnit rozdíl mezi činní a činí. Se správným pravopisem bude vaše komunikace vždy dávat smysl!

  • Mytologie x mitologie: Jak je to správně?

    Správně píšeme mytologie. Slovo je řeckého původu (mythos = báje). V první slabice píšeme tvrdé „y“, v koncovce pak měkké „ie“. Tvar mitologie je nesprávný.

  • Synagoga x sinagoga: Jak je to správně?

    Jedině správně je synagoga. Slovo je řeckého původu a v první slabice vyžaduje tvrdé „y“. Zápis sinagoga neodpovídá pravidlům českého pravopisu.

  • Byrokracie x birokracie: Jak je to správně?

    Jediný správný zápis je byrokracie. Slovo pochází z francouzského bureau (úřad). V první slabice píšeme vždy tvrdé „y“. Zápis birokracie je hrubá pravopisná chyba.

  • Zcelit x scelit: Jak je to správně?

    Správně píšeme zcelit (s předponou „z“). Tato předpona zde vyjadřuje výsledek děje – učinit něco celým. Podoba scelit se v současné češtině nepovažuje za správnou.

  • Sprostit x zprostit: Jak je to správně?

    Záleží na významu, ale nejčastěji se chybuje v právním termínu zprostit (např. zprostit viny), kde píšeme „z“. Slovo sprostit (se „s“) se používá ve smyslu učinit někoho prostým, což je v moderní češtině velmi vzácné.

  • Tóga x toga: Jak je to správně?

    V českém pravopisu jsou správné obě varianty. Podoba tóga (s dlouhým „ó“) je tradičnější a odpovídá výslovnosti názvu antického oděvu. Krátká podoba toga je rovněž spisovná.

  • Velvyslanec x velvislanec: Jak je to správně?

    Jedině správně je velvyslanec. Slovo je složeno z přídavného jména velký a podstatného jména vyslanec. Jelikož vyslanec je příbuzné k vyjmenovanému slovu vysoký, píšeme v něm vždy tvrdé „y“.