Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je KLENBA s písmenem „n“. Slovo je odvozeno od slovesa klenout. Přestože ve výslovnosti často slyšíme [klemba], v psaném projevu musíme zachovat původní kořen slova.
Fonetická past
Tvar „klemba“ s písmenem „m“ je hrubá pravopisná chyba. Tato záměna vzniká tzv. asimilací (spodobou) hlásek. Protože hláska „b“ je retná, podvědomě k ní přidáváme také retné „m“ místo náročnějšího „n“. V pravopise se však vždy řídíme původem slova, nikoliv výslovností.
Jak si to navždy zapamatovat?
Stačí si říct základní sloveso nebo jiný tvar slova, kde je „n“ jasně slyšet:
• Klenout (obloha se klene) – zde není o „n“ pochyb.
• Vyklenutý – i zde jasně slyšíte „n“.
• Klenot – ozdobný předmět, který má stejný historický základ.
Pokud je „n“ v těchto slovech, musí být i ve slově klenba.
S výrazem klenba se setkáváme v mnoha oborech. Správný pravopis je nezbytný pro stavaře, architekty, ale i lékaře či sportovce.
Kde se s klenbou setkáváme?
- Architektura: Samonosná stavební konstrukce (např. valená klenba, gotická klenba).
- Anatomie: Část lidského těla s klenutým tvarem, nejčastěji nožní klenba nebo lební klenba.
- Geografie a astronomie: Přeneseně jako nebeská klenba.
Příklady použití ve větách
- „Starý sklep byl zajímavý svou původní cihlovou klenbou.“
- „Při výběru běžeckých bot je důležité zohlednit, jak vysokou máte nožní klenbu.“
- „Gotické katedrály jsou proslulé svými vysokými lomenými klenbami.“
- „Pod hvězdnou klenbou jsme strávili celou noc.“
Skloňování slova klenba
Slovo klenba je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru žena:
• 2. pád: bez klenby
• 3. pád: ke klenbě
• 6. pád: o klenbě
• 7. pád: s klenbou
• mn. č.: s klenbami