Jak je to správně?
V současné spisovné češtině jsou považovány za správné obě varianty. Jejich postavení se však liší:
1. Principiální (základní): Tato podoba je modernější, častější a neutrální. Je doporučována pro většinu textů.
2. Principielní (tradiční): Starší varianta, která vychází z německého vlivu (prinzipiell). Je stále spisovná, ale působí poněkud knižně až zastarale.
Původ a vývoj slova
Slovo je odvozeno od latinského základu principium (začátek, zásada).
• Varianta s -i- (principiální) lépe odpovídá latinskému originálu a modernímu způsobu tvoření přídavných jmen v češtině.
• Varianta s -e- (principielní) se do češtiny dostala v dřívějších dobách pod vlivem němčiny.
Podobný vývoj můžeme sledovat i u slov jako potenciální / potencionální (zde jsou také obě možnosti, ale první je častější).
Doporučení pro rok 2026
Pokud píšete obchodní e-mail, novinový článek nebo odbornou práci, zvolte variantu principiální. Působí svěžeji a odborněji. Pokud se však rozhodnete pro tvar principielní, dbejte na to, abyste jej používali v celém textu jednotně a nekombinovali obě formy dohromady.
Dilema principiální nebo principielní řešíme v politice, právu i v běžných mezilidských vztazích při hájení svých postojů. Správná volba varianty dodá vašemu textu konzistenci.
Příklady použití ve větách
- „Zastáváme principiální postoj k ochraně lidských práv.“
- „Mezi oběma návrhy je principiální rozdíl.“
- „Jednalo se o principielní spor, ve kterém nešlo o peníze, ale o čest.“ (knižní tón)
- „Je to pro mě principiální záležitost, ze které neustoupím.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na slovo SPECIÁLNÍ.
Nikdo neříká specielní.
Pomůcka: „Principiální je speciální v tom, že má rádo I.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Charakteristika | Doporučení |
|---|---|---|
| principiální | Moderní, latinské | Vhodné pro všechny texty |
| principielní | Starší, knižní | Používejte střídmě |