Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou variantou je LIBIDO s měkkými „i“ v obou slabikách.
Tvar libydo nebo lybido je v češtině chybou.
Latinský původ (Libido)
Slovo pochází přímo z latiny, kde libido znamená „touha“, „chuť“ nebo „vášeň“.
• Pravidlo: U slov latinského původu zachovává čeština původní pravopis samohlásek.
• Přestože po písmenech L a D v českých slovech často píšeme tvrdé Y, u cizích slov (zejména latinských a řeckých) se musíme držet jejich originální podoby.
Klamná výslovnost [dy]
V češtině u slova libido vyslovujeme slabiku „di“ tvrdě [dy]. To je u přejatých slov častý jev (podobně jako ve slovech dikce, disketa, rádio). Pravopis se však této tvrdé výslovnosti nepřizpůsobuje a zachovává měkké i.
Výraz libido zpopularizoval především Sigmund Freud v rámci psychoanalýzy. Dnes se používá v širším slova smyslu pro označení celkové životní síly a chuti k životu.
Příklady použití ve větách
- „Stres a nedostatek spánku mohou negativně ovlivnit vaše libido.“
- „Psycholog vysvětloval roli libida (2. pád) v lidském chování.“
- „Některé bylinky jsou známé tím, že přirozeně zvyšují libido.“
- „Změna životního stylu mu pomohla vrátit ztracené libido.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na angličtinu nebo latinu.
Pomůcka: „Libido je v latinské podobě plné ‚I‘. Pamatujte, že vášeň je MĚKKÁ a jemná, proto v ní píšeme jen MĚKKÁ ‚I‘.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Původ |
|---|---|---|
| libido | VŽDY SPRÁVNĚ | latina (libido) |
| CHYBA | – |