Jak je to správně?
Jedinou plně spisovnou a doporučovanou variantou je KUPŘEDU (psáno dohromady).
Tvar ku předu (psaný zvlášť) se v moderní češtině prakticky nepoužívá. Jedná se o ustálenou příslovečnou spřežku, která vznikla spojením starobylé předložky ku a příslovce předu.
Vznik příslovečné spřežky
Spřežky vznikají tak, že se dvě slova, která se v řeči často objevují vedle sebe, spojí v jeden významový celek.
• Ku + předu = kupředu.
• Podobně jako: vpravo, nahoru, doleva nebo vstříc.
Předložka ku (varianta předložky k) se dnes v běžné řeči samostatně vyskytuje jen zřídka (např. ku prospěchu, ku podivu), ale ve spřežce kupředu je stále velmi živá.
Kupředu vs. Dopředu
Slovo kupředu má často o něco vznešenější nebo dynamičtější nádech než běžné dopředu.
• Dopředu: „Posuň se o kousek dopředu.“ (běžný směr)
• Kupředu: „Kupředu, levá!“ nebo „Technologický pokrok jde kupředu.“ (vývoj, ráznost).
Dilema kupředu nebo ku předu řešíme v motivačních textech, v literatuře i při popisu pohybu. Správný zápis dohromady dodá vašemu textu dynamiku a správný rytmus.
Příklady použití ve větách
- „Celá armáda se na povel generála pohnula kupředu.“
- „Hledíme kupředu s nadějí na lepší zítřky.“
- „Loď se pomalu drala kupředu skrze hustou mlhu.“
- „Každý krok kupředu se v tomto náročném terénu počítá.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Představte si KUPŘEDU jako povel. Povely jsou krátké, rázné a bez mezer.
Pomůcka: „Kupředu je jeden směr, piš ho jako jeden pér (dohromady).“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Význam |
|---|---|---|
| kupředu | VŽDY SPRÁVNĚ | směr vpřed / pokrok |
| CHYBA | – |