Jak je to správně?
V českém pravopisu jsou přípustné obě varianty, ale mají odlišné postavení:
1. Graffiti: Původní italský pravopis, který je v češtině nejčastější a preferovaný.
2. Grafity: Počeštěná varianta, která je sice pravopisně možná, ale v uměleckém a běžném kontextu se vyskytuje méně.
Italský původ: Graffito
Slovo pochází z italského graffito (vryp / škrábanec), které vzniklo ze slovesa graffiare (škrábat).
• V italštině je graffiti množné číslo.
• Čeština toto slovo přejala jako celek i s jeho původním vizuálním zápisem (dvě „f“ a měkké „i“ na konci).
Gramatické úskalí
Slovo graffiti se v češtině chová jako pomnožné jméno rodu středního (podobně jako kamna nebo paka).
• SPRÁVNĚ: „Ta graffiti byla barevná.“ (nikoliv ten graffiti byl).
• V naprosté většině pádů zůstává slovo nesklonné (tvar se nemění).
Dilema graffiti nebo grafity řešíme v urbanismu, umění i při popisu pouliční kultury. Použitím varianty se dvěma „f“ dáváte najevo znalost mezinárodního termínu.
Příklady použití ve větách
- „Místní radnice vyčlenila legální plochy pro graffiti.“
- „Autor těchto graffiti zůstává v anonymitě.“
- „Moderní graffiti často kombinují různé techniky malby.“
- „Sprejeři vytvořili na zdi podchodu rozsáhlá graffiti.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na slovo GRAFIKA. Graffiti je v podstatě „pouliční grafika“, ale protože je to „f-f-fakt drsný“, píšeme tam dvě F.
Pomůcka: „Gra-FF-iti s dvěma F jsou jako dva tahy sprejem.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Status | Původ |
|---|---|---|
| graffiti | PREFEROVANÉ | původní italský |
| grafity | PŘÍPUSTNÉ | počeštěný |