Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou variantou je EPIKA s měkkým „I“.
Tvar epyka s tvrdým „y“ je v češtině hrubou chybou.
Původ v řečtině (Epikos)
Slovo pochází z řeckého epikos (vyprávěcí), které je odvozeno od epos (slovo, vyprávění).
• Pravidlo: Písmeno „p“ je sice v češtině obojetnou souhláskou, ale to platí pouze pro slova domácí (vyjmenovaná slova).
• U slov cizího původu se v kořeni slova píše měkké i, pokud v původním jazyce nebyl ypsilon (υ). V řeckém slově epikos je ióta (ι), což v češtině dává vždy měkké „i“.
Lyricko-epický, nikoliv epycký
Stejné pravidlo platí pro všechny odvozeniny: epický, epik, epika. Často se chybuje v kombinovaných názvech, jako je lyricko-epická báseň. Pamatujte, že i tam musí být „i“ měkké.
Výraz epika označuje literární druh založený na ději a vyprávění. Společně s lyrikou a dramatem tvoří trojici základních uměleckých forem.
Příklady použití ve větách
- „Mezi nejznámější žánry epiky patří román, povídka a epos.“
- „Autor se ve své tvorbě zaměřuje především na velkou epiku.“
- „Tento filmový příběh má skutečně epický rozměr.“
- „V hodinách literatury jsme probírali rozdíly mezi lyrikou a epikou.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Spojte si to s jiným slovem na „E“, které je také cizí a má měkké i.
Pomůcka: „Epika i Historie jsou vyprávění – obě mají měkké I.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Typ slova |
|---|---|---|
| epika | VŽDY SPRÁVNĚ | podstatné jméno |
| epický | VŽDY SPRÁVNĚ | přídavné jméno |
| CHYBA | – |