Jak je to správně?
Spisovné jsou obě varianty: CHARISMA i CHARIZMA. Pravidla českého pravopisu umožňují u slov řeckého původu tohoto typu psát jak původní „s“, tak fonetické „z“. Tradiční podoba se písmenem S je však stále vnímána jako stylově o něco vyšší a v odborných textech převažuje.
Kterou variantu zvolit?
Volba závisí na charakteru vašeho textu:
1. Charisma (se „s“): Původní podoba, která se preferuje v teologii, sociologii a oficiální literatuře. Působí mezinárodně a uceleně.
2. Charizma (se „z“): Varianta odpovídající výslovnosti. Je častější v publicistice, na blozích nebo v lifestylových magazínech.
Pravidlo jednotnosti: Vyberte si jednu variantu a tu používejte v celém textu důsledně.
Častá chyba v pravopise
Bez ohledu na to, zda zvolíte na konci s nebo z, nejčastější hrubou chybou je psaní tvrdého y v první slabice (např. „charysma“). Slovo pochází z řeckého charis (vznešenost, dar, milost) a píše se v něm vždy měkké i.
Výraz charisma označuje osobní kouzlo, dar přitažlivosti a schopnost ovlivňovat či inspirovat ostatní. Původně šlo o náboženský termín pro „dar z Boží milosti“, dnes se používá především v psychologii a politologii.
Příklady použití ve větách
- „Nový ředitel má přirozené charisma, kterým si okamžitě získal celý tým.“
- „Úspěšný politik musí mít kromě odborných znalostí i určité charizma.“
- „V raném křesťanství bylo charisma vnímáno jako mimořádný duchovní dar.“
- „Herec v hlavní roli postrádal potřebné charizma, aby diváky skutečně zaujal.“
Příbuzná slova
Při odvozování přídavného jména se v češtině používá téměř výhradně podoba s T:
• Charismatický: (např. charismatický vůdce).
• Charismatik: Člověk obdařený charismatem (nebo příslušník charismatického hnutí).
Tabulka skloňování
| Pád | Jednotné číslo |
|---|---|
| 1. pád | charisma |
| 2. pád | bez charismatu |
| 3. pád | ke charismatu |
| 6. pád | o charismatu |
| 7. pád | s charismatem |