Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je VOŇAVKA s písmenem „v“ uprostřed. Tvar vonafka neexistuje a je považován za hrubou pravopisnou chybu. Slovo je odvozeno od slovesa vonět a přídavného jména voňavý.
Pravidlo o spodobě znělosti
V češtině se setkávají znělé a neznělé souhlásky. V tomto případě následuje po znělém „v“ neznělá souhláska „k“.
• Při výslovnosti se „v“ přizpůsobí a zní jako [f].
• Pravopis se však řídí původem slova. Protože říkáme voňavý nebo vonět, musíme zachovat písmeno V i v podstatném jméně.
Slyšíme [f], ale píšeme „v“
K chybnému zápisu vonafka dochází proto, že píšeme foneticky (tak, jak slyšíme). Podobně jako u slov lev [lef] nebo polévka [poléfka] však musíme v pravopise respektovat kořen slova. Pokud si nejste jistí, řekněte si slovo tak, aby po problémové souhlásce následovala samohláska (např. „ta voňav-á věc“).
Dilema voňavka nebo vonafka řešíme v kosmetice, v reklamních textech i v běžné konverzaci. Správný zápis „voňavka“ svědčí o tom, že ovládáte základy české gramatiky.
Příklady použití ve větách
- „K narozeninám dostala svou oblíbenou voňavku s vůní růží.“
- „Celá chodba byla cítit pronikavou pánskou voňavkou.“
- „Tahle voňavka mi připomíná dětství u babičky.“
- „V drogérii jsem si vybrala novou voňavku na léto.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na přídavné jméno VOŇAVÝ.
Nikdy byste nenapsali voňafý, protože v tomto tvaru jasně slyšíte V.
Pomůcka: „Je to VOŇAVÁ věc, proto je to VOŇAVKA.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Důkaz (jiný tvar) |
|---|---|---|
| voňavka | VŽDY SPRÁVNĚ | voňavý / vonět |
| CHYBA | – |