Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je STUDNA s písmenem „d“ uprostřed. Varianta stutna (s písmenem t) je v češtině považována za chybu. Slovo je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru žena.
Pravidlo o znělosti
U slov, kde si nejsme jistí souhláskou uprostřed, si pomůžeme jiným tvarem slova nebo slovem příbuzným, kde za problematickou souhláskou následuje samohláska. Tam ji totiž uslyšíme zcela zřetelně:
• Studna -> zdrobnělina stu-D-ánka.
• Studna -> 2. pád množného čísla bez stu-D-en.
Protože v těchto tvarech jasně slyšíme D, musíme ho psát i v základním tvaru studna.
Kde vzniká chyba?
Chybný zápis stutna vzniká tím, že se v mluvě znělé „d“ před neznělým „n“ (nebo vlivem specifické výslovnosti) může mírně oslabit. V některých oblastech Česka se také vyskytuje nářeční výslovnost, která může být zavádějící. Pravopis se však v tomto případě striktně drží kořene slova.
Dilema studna nebo stutna řešíme nejčastěji u popisu venkovských stavení, v zahradnictví nebo v pohádkách. Správný zápis „studna“ je základem spisovné češtiny.
Příklady použití ve větách
- „Na zahradě u chalupy máme starou kamennou studnu.“
- „Voda ze studny musí pravidelně procházet hygienickou kontrolou.“
- „Hluboká studna byla jediným zdrojem vody pro celou vesnici.“
- „Musíme vyčistit dno studny od nánosů písku.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na STUDÁNKU.
Studánka je malá stuDna. V obou slovech teče stuD-ená voda.
Pokud víte, že se nepíše stuténka ani stutená, nikdy už nenapíšete stutna.
Shrnutí v tabulce
| Varianta | Správnost | Pomůcka |
|---|---|---|
| studna | VŽDY SPRÁVNĚ | studánka, studený |
| CHYBA | – |