Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je PLEBS s písmenem „b“ na konci. Slovo pochází z latiny a v češtině si tento původní zápis uchovává. Varianta pleps (s „p“) je považována za hrubou chybu, která vzniká pouze na základě fonetické výslovnosti.
Proč slyšíme „P“?
Stejně jako u mnoha jiných českých slov, i zde dochází k tzv. neutralizaci znělosti na konci slova. Protože po znělém „b“ následuje neznělé „s“, vyslovujeme celé zakončení jako [pleps]. Pravopis se však neřídí uchem, ale etymologií (původem slova).
Historické okénko
Slovo plebs označovalo v římské říši svobodné občany, kteří nepatřili k privilegované vrstvě patricijů (urozených).
• Latinsky: plebs (lid, dav).
• Odtud pochází i slovo plebejec nebo přídavné jméno plebejský.
Dilema plebs nebo pleps řešíme nejčastěji v historii, politologii nebo v expresivně laděných textech. Správný zápis s „b“ ukazuje na vaši znalost historie a cizích slov.
Příklady použití ve větách
- „Starověký římský plebs si postupně vymohl zastoupení v senátu.“
- „Někteří politici se na běžné občany dívají jako na nevzdělaný plebs.“
- „Z jeho chování byla cítit pohrdavá nadřazenost nad místním plebsem.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Pomůckou je odvozené slovo PLEBEJEC.
V tomto slově je písmeno B uprostřed jasně slyšet a nikdo by ho nenahradil písmenem „p“. Pokud víte, že existuje pleBejec, zapamatujete si, že i pleBs končí na B.
Tabulka skloňování (Rod mužský neživotný)
| Pád | Správný tvar |
|---|---|
| 1. pád (kdo, co?) | ten plebs |
| 2. pád (bez koho, čeho?) | bez plebsu (i plebeje) |
| 3. pád (ke komu, čemu?) | k plebsu |
| 7. pád (s kým, čím?) | s plebsem |