Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je IMANENTNÍ. Tvar inamentní je chybný a vzniká pouze přeslechem nebo záměnou s jinými slovy. Slovo pochází z latinského immanens (v něčem setrvávající).
Původ slova: Zůstávající uvnitř
Slovo si můžeme rozložit podle jeho latinského základu:
• In- (im-): Latinská předpona vyjadřující směr dovnitř.
• Manere: Latinské sloveso znamenající „zůstávat“ nebo „dlít“.
V češtině píšeme slovo s jedním M (původní latinské -mm- se u nás zjednodušilo), ale musíme zachovat zdvojené NN v příponě.
Pravopisná podoba je tedy: i-m-a-n-e-n-t-n-í.
Proč nás mate „N“?
K chybnému zápisu inamentní dochází proto, že mnoho cizích slov začíná na předponu in- (např. inkompetentní, inovativní). Navíc se písmena „m“ a „n“ foneticky ovlivňují. Pamatujte však, že v tomto slově je M na začátku a N uprostřed.
Dilema imanentní nebo inamentní řešíme ve filosofii, v právu i v literární teorii. Správný zápis „imanentní“ svědčí o vysoké úrovni vaší slovní zásoby a citu pro cizí termíny.
Příklady použití ve větách
- „Svoboda je imanentní součástí lidské důstojnosti.“
- „Hledáme řešení, které je danému systému imanentní.“
- „Imanentní kritika se zaměřuje na vnitřní rozpory v díle samotném.“
- „Víra v pokrok byla imanentním rysem osvícenství.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na anglické/latinské slovo PERMANENTNÍ.
Obě slova mají stejný základ -MANENTNÍ (zůstávající).
Stejně jako neřeknete pernanentní, nepište ani inamentní.
Pomůcka: „M-anentní jako M-anželství – prostě to v něm zůstává.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Stavba |
|---|---|---|
| imanentní | VŽDY SPRÁVNĚ | i + manentní |
| CHYBA | – |