Jak je to správně?
V současné češtině jsou přípustné obě varianty, ale jejich postavení není stejné:
1. Teze (krátké „e“): Tato podoba je považována za základní, stylově neutrální a je v odborné literatuře i akademickém prostředí preferována.
2. Téze (dlouhé „é“): Varianta odpovídající výslovnosti. Je sice spisovná, ale v profesionálních a vědeckých textech se vyskytuje méně často.
Původ a vývoj
Slovo pochází z řeckého thesis (poloha, postavení, klad).
• Krátká varianta: Respektuje latinský a řecký původ, kde je samohláska krátká.
• Dlouhá varianta: Vznikla přirozeným vývojem v češtině, protože v mluvené řeči máme tendenci slovo protahovat.
Podobný případ délky samohlásek najdeme u slov jako téma/tema (zde je situace opačná, preferujeme dlouhé) nebo mýtus/mytus.
Kdy zvolit kterou variantu?
Pokud píšete bakalářskou, diplomovou nebo vědeckou práci, doporučujeme držet se krátké varianty teze. Stejně tak u složených slov jako hypoteze (i když u slova hypotéza je délka naopak povinná). Nejdůležitější je zachovat v rámci celého textu jednotnost.
Dilema teze nebo téze řešíme při přípravě prezentací, psaní odborných statí i ve filozofických diskusích. Správná volba varianty dodá vašemu textu na serióznosti.
Příklady použití ve větách
- „Hlavní teze jeho přednášky byla velmi kontroverzní.“
- „Autor v úvodu knihy formuloval několik základních tezí.“
- „Obrana teze o globálním oteplování vyvolala bouřlivou diskusi.“
- „V seminární práci musíte jasně stanovit své teze.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na slovo HYPOTÉZA.
U ní píšeme Á na konci. Pokud ale použijete kratší tvar HYPOTEZE, píše se krátce.
Pomůcka: „Teze je krátká myšlenka, proto i E je v ní krátké.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Pravopis | Doporučení |
|---|---|---|
| teze | Správně | Preferováno (neutrální) |
| téze | Správně | Méně časté, hovorovější |