Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je INFANTILNÍ s písmenem „n“. Tvar infamtilní je hrubá pravopisná chyba. Slovo pochází z latinského infantilis (dětský), které je odvozeno od slova infans (dítě).
Původ slova: Od dětí k pravopisu
Slovo k nám přišlo z latiny a jeho kořen zůstává v češtině nezměněn:
• In-fans: Latinsky doslova „nemluvící“ (předpona in- a sloveso fari = mluvit). Označovalo malé dítě.
• Pravidlo: V češtině u přejatých slov zachováváme původní N, pokud následuje souhláska „f“. Podobně jako u slova informace nebo inflace.
Vkládání „m“ je fonetický klam (spodoba znělosti), protože rty se při přípravě na „f“ nevědomky sevřou.
Kdy slovo použít?
Slovo infantilní má v češtině dva hlavní odstíny:
1. Lékařský: Označuje opoždění vývoje na úrovni dítěte.
2. Běžný (často hanlivý): Označuje dětinské, pošetilé nebo nezralé chování u dospělého člověka. Pokud někoho kritizujete za nezralost, ujistěte se, že alespoň váš pravopis je dospělý a píšete N.
Dilema infantilní nebo infamtilní řešíme v psychologii, v recenzích na filmy i v běžných debatách o lidech. Správný zápis „infantilní“ svědčí o vaší sečtělosti a znalosti cizích slov.
Příklady použití ve větách
- „Jeho infantilní humor na pracovní schůzku opravdu nepatřil.“
- „Některé dospělé ženy si libují v infantilní módě s růžovými mašlemi.“
- „Lékař u pacienta diagnostikoval infantilní chování jako následek traumatu.“
- „Nebuď tak infantilní a začni tu situaci řešit jako dospělý.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na anglické slovo pro dítě – INFANT.
Nebo na INFORMACE.
Pomůcka: „Dítě (infant) potřebuje iNformace, obojí má iN.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Původ |
|---|---|---|
| infantilní | VŽDY SPRÁVNĚ | latinské infantilis |
| CHYBA | – | |
| infantilita | SPRÁVNĚ | podstatné jméno |