Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je zápis zvlášť: ZA LUBEM.
Tvar zalubem (dohromady) v češtině neexistuje a je považován za chybu. Jedná se o spojení předložky za a 7. pádu podstatného jména lub.
Původ ústrojí: Co to byl lub?
Abychom pochopili, proč se píše mezera, musíme se podívat do historie:
• Lub byl dřevěný obal mlýnských kamenů nebo ohýbané dřevo (např. u síta nebo loutny).
• Původně se říkalo, že mlynář má „za lubem“ schovanou mouku, kterou si tajně odsypal pro sebe.
• Později se význam přenesl na jakékoliv tajné, často nepoctivé úmysly.
Pravopisná past: B vs. P
Ačkoliv význam slova souvisí s nekalým jednáním, píšeme na konci kořene B (lub), nikoliv P (lup – ukradená věc).
• Pomůcka: Říkáme v lubu, nikoliv v lupu.
Dilema za lubem nebo zalubem řešíme v literatuře i v běžném popisu intrik. Správný zápis s mezerou ukazuje na vaši znalost historie českého jazyka.
Příklady použití ve větách
- „Už podle jeho úsměvu jsem poznal, že má něco za lubem.“
- „Nikdo netušil, co má ten tichý kluk vlastně za lubem.“
- „Vypadal nevinně, ale ve skutečnosti měl za lubem pěknou lumpárnu.“
- „Co asi mají naši soupeři za lubem pro dnešní zápas?“
Jak si pravopis zapamatovat?
Představte si, že ten „lub“ je skutečná věc (krabice), za kterou si něco schováváte.
Pomůcka: „Za skříní, za stolem, ZA LUBEM – předložka ZA chce vždycky mezeru.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Status | Původ |
|---|---|---|
| za lubem | SPRÁVNĚ | za obalem (mlýna) |
| CHYBA | – |