Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a odbornou variantou je DYSGRAFIE s tvrdým „y“.
Tvar disgrafie je považován za chybný. Slovo je složeno z řecké předpony dys- (vyjadřující poruchu nebo obtíž) a základu -grafie (psaní).
Předpona DYS- vs. DIS-
V češtině je nutné rozlišovat dvě různé předpony cizího původu, které znějí stejně, ale mají jiný význam:
• DYS- (řecká): Značí poruchu, nesprávnou funkci nebo nedostatek. Používá se u diagnóz: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie.
• DIS- (latinská): Značí zápor, rozpor nebo rozklad. Používá se u slov: diskvalifikace, disharmonie, diskuse, distanční.
Častá chyba
K chybnému zápisu disgrafie dochází proto, že písmeno „D“ vyslovujeme v tomto slově měkce [di-]. Pravopis se však v tomto případě neřídí výslovností, ale původem slova, kde „y“ signalizuje řecký kořen dys-.
Dilema dysgrafie nebo disgrafie řeší nejčastěji rodiče školáků, učitelé a psychologové. Správný zápis s tvrdým „y“ je v odborných textech i školních posudcích naprostou nezbytností.
Příklady použití ve větách
- „Žákovi byla diagnostikována lehká dysgrafie.“
- „Při dysgrafii je písmo často nečitelné a žák má potíže s úpravou textu.“
- „Reedukace dysgrafie vyžaduje trpělivost a speciální cviky na jemnou motoriku.“
- „Můj bratr trpí kombinací dyslexie a dysgrafie.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Všechny „školní“ poruchy učení mají tvrdé Y.
Pomůcka: „Dysgrafie je pro žáka tvrdý oříšek, proto píšeme tvrdé Y.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Pravopis | Význam předpony |
|---|---|---|
| dys-grafie | tvrdé „y“ | porucha / obtíž |
| dis-harmonie | měkké „i“ | nesoulad / zápor |