Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou variantou je INKOGNITO s měkkým „i“ po písmenu N.
Tvar inkognyto s tvrdým „y“ je v češtině chybou.
Původ v latině (Cognoscere)
Slovo pochází z latinského incognitus (neznámý).
• Rozklad: Skládá se z předpony in- (zápor) a základu cognitus (poznaný), který vychází ze slovesa cognoscere (poznat).
• Pravidlo: V latinském základu je krátké i, které se do češtiny přepisuje vždy jako měkké i. Písmeno „n“ navíc nepatří mezi obojetné souhlásky, u kterých by se v cizích slovech psalo tvrdé „y“ (pokud nejde o řecký původ).
Příbuzná slova
Stejný kořen najdete i v dalších slovech, kde rovněž píšeme měkké „i“:
• Rekognoskace (průzkum terénu)
• Kognitivní (poznávací procesy)
Výraz inkognito používáme nejčastěji jako příslovce (cestovat inkognito) nebo podstatné jméno (zachovat si své inkognito). Znamená to, že osoba nechce být poznána nebo vystupuje pod skrytou identitou.
Příklady použití ve větách
- „Slavný herec navštívil Prahu inkognito, aby unikl pozornosti médií.“
- „Detektiv pracoval v utajení a snažil se své inkognito (identitu) neprozradit.“
- „V internetovém prohlížeči můžete využít režim inkognito pro soukromé prohlížení.“
- „Císař Josef II. často cestoval po zemi inkognito jako prostý šlechtic.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na anglické slovo KNOW (vědět/znát).
Pomůcka: „Kdo je i-N-kognito, toho N-ikdo N-ezná. Všude je měkké N-i.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Latinský základ |
|---|---|---|
| inkognito | VŽDY SPRÁVNĚ | incognitus |
| CHYBA | – |