Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je ANOTACE s písmenem „n“. Tvar amotace neexistuje a je považován za chybu. Slovo pochází z latinského annotatio (poznamenání, poznámka).
Etymologie: Latinský původ
Slovo vzniklo z latinského slovesa annotāre:
• Ad-: Latinská předpona vyjadřující směr nebo přidání.
• Notāre: Znamenat, označovat (od slova nota – značka).
V češtině se zdvojené „nn“ zjednodušilo na jedno, ale základní písmeno N zůstalo zachováno. Písmeno M nemá v tomto slově žádné opodstatnění.
Proč nás mate „M“?
K chybnému zápisu amotace dochází nejčastěji podvědomou záměnou s jinými cizími slovy, která začínají na „am-“ (např. amortizace, amputace). Hlásky M a N jsou si zvukově blízké, ale u popisu literárního díla musíme vždy použít N.
Dilema anotace nebo amotace řešíme nejčastěji při psaní bakalářských a diplomových prací, v nakladatelské praxi nebo při správě e-shopů s knihami. Správná anotace je vizitkou autora i díla.
Příklady použití ve větách
- „Každá závěrečná práce musí obsahovat anotaci v češtině i v angličtině.“
- „Zaujala mě anotace na přebalu knihy, tak jsem si ji hned koupil.“
- „Krátká anotace filmu nám napověděla, že půjde o napínavý thriller.“
- „Při vkládání článku do systému nezapomeňte vyplnit pole pro anotaci.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na slovo NOTEBOOK nebo NOTÝSEK.
Anotace je vlastně taková malá Nota (poznámka) o knize.
Pomůcka: „A-N-otace začíná jako N-otýsek – obojí má N.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Sloveso |
|---|---|---|
| anotace | VŽDY SPRÁVNĚ | anotovat |
| CHYBA | – |