Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je HORLIVÝ s měkkým „i“. Tvar horlyvý je hrubou pravopisnou chybou. Slovo není vyjmenované ani příbuzné k žádnému vyjmenovanému slovu po L.
Pravidla pravopisu po L
Písmeno L je v češtině obojetná souhláska. To znamená, že se po něm píše tvrdé „y“ pouze ve vyjmenovaných slovech (jako slyšet, mlýn, blýskat se atd.).
Slovo horlivý mezi ně nepatří, proto v něm píšeme základní měkké i.
Dvojité měkké „i“
Slovo obsahuje dvě kritická místa. Kromě kořene slova si musíme dát pozor i na příponu -ivý. Tato přípona se v češtině u přídavných jmen píše vždy s měkkým i (např. pravdivý, lživý, tvořivý). Proto je správně hor-l-i-v-ý.
Dilema horlivý nebo horlyvý řešíme nejčastěji při popisu povahových vlastností, v pracovních posudcích nebo v literatuře. Správný zápis „horlivý“ je základem bezchybného pravopisu.
Příklady použití ve větách
- „Byl to horlivý zastánce nových pořádků.“
- „Student se pustil do práce s horlivostí sobě vlastní.“
- „V první řadě seděli ti nejvíce horliví fanoušci.“
- „Někdy může být horlivá snaha spíše na škodu.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na slovo PÍLE.
Horlivý člověk má velkou píli.
V obou slovech slyšíme a píšeme měkké I.
Pomůcka: „Kdo je horlivý, ten má hodně pÍle a málo mYšlenek na chyby.“
Shrnutí v tabulce
| Varianta | Správnost | Důvod |
|---|---|---|
| horlivý | VŽDY SPRÁVNĚ | Není vyjmenované slovo |
| CHYBA | Hrubá chyba v i/y |