Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a spisovnou variantou je SANGVINIK s písmenem „g“. Tvar sankvinik je chybný a v oficiální češtině neexistuje. Slovo pochází z latinského sanguis (krev).
Původ slova: Krev jako základ temperamentu
Antická medicína věřila, že temperament člověka určuje převaha jedné ze čtyř tělesných šťáv. U sangvinika je to krev:
• Sanguis: Latinský výraz pro krev.
• Sanguineus: Krevní, plnokrevný (odtud český sangvinik).
Písmeno G je součástí kořene slova ve všech románských jazycích i v odborné terminologii.
Slyšíme [sankviňík], píšeme sangvinik
K chybnému zápisu sankvinik dochází kvůli tzv. spodobě znělosti. V češtině se skupina hlásek „gv“ v tomto slově často vyslovuje nezněle jako [kv]. Přestože tedy slyšíme „k“, musíme v pravopise respektovat původní latinské „g“.
Dilema sangvinik nebo sankvinik řešíme v psychologii, při osobnostních testech nebo v personalistice. Správný zápis „sangvinik“ svědčí o vaší orientaci v odborné terminologii.
Příklady použití ve větách
- „Typický sangvinik bývá středem pozornosti v každé společnosti.“
- „Mezi hlavní vlastnosti sangvinika patří optimismus a komunikativnost.“
- „Můj bratr je rozený sangvinik, nic ho jen tak nerozhází.“
- „Test temperamentu ukázal, že jsem kombinace sangvinika a flegmatika.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Vzpomeňte si na jiné slovo se stejným základem – SANGRIE (španělský nápoj s barvou krve).
Sangrie se pije pro Grandiózní náladu, kterou sangvinik má.
Pomůcka: „SanGvinik je G-eniální společník.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Latinský základ |
|---|---|---|
| sangvinik | VŽDY SPRÁVNĚ | sanguis (krev) |
| CHYBA | – |