Jak je to správně?
Jedinou pravopisně správnou a aktuální variantou je OXID s měkkým „i“.
Tvar oxyd je považován za zastaralý (archaický) a v moderní češtině i chemii se již nepoužívá.
Historie a reforma
Dříve se skutečně psalo oxyd, což vycházelo z latinského základu oxydum.
• Reforma názvosloví: V rámci zjednodušování odborné češtiny bylo rozhodnuto o přechodu na psaní s měkkým „i“, které lépe odpovídá české výslovnosti a moderním pravidlům pro přejímání cizích slov.
• Toto pravidlo platí nejen pro samotné slovo oxid, ale i pro všechny odvozeniny (oxidace, oxidovat, kysličník → oxid).
Kde se vzalo to „Y“?
S tvarem oxyd se můžete setkat ve starší literatuře (před rokem 1979) nebo u starších generací chemiků. Pokud ale píšete školní práci, článek nebo odborný text dnes, tvar s „y“ by byl hodnocen jako chyba.
Dilema oxid nebo oxyd řešíme nejčastěji v hodinách chemie, ale i při diskusích o životním prostředí. Správný zápis s „i“ je známkou toho, že sledujete aktuální pravidla českého jazyka.
Příklady použití ve větách
- „Oxid uhličitý je plyn nezbytný pro fotosyntézu rostlin.“
- „Při spalování hořčíku vzniká bílý prášek – oxid hořečnatý.“
- „V procesu oxidace dochází k odevzdávání elektronů.“
- „Oxid dusnatý hraje důležitou roli v lidském organismu.“
Jak si pravopis zapamatovat?
Většina moderních chemických prvků a sloučenin se v češtině píše s měkkým „i“ (pokud to nejsou vyjmenovaná slova).
Pomůcka: „Oxid má měkké I, stejně jako lithium nebo hliník.“
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Správnost | Poznámka |
|---|---|---|
| oxid | SPRÁVNĚ | moderní standard |
| CHYBNĚ | zastaralý tvar |