Jak je to správně?
V češtině existují obě podoby, ale každá má trochu jiný odstín významu:
1. Familiární: Týkající se rodiny, rodinný (např. familiární typ).
2. Familiérní: Důvěrný, nenucený, někdy až příliš familiární (ve smyslu chování).
1. Familiární = Rodinný
Tento tvar používáme častěji v medicíně nebo sociologii pro označení věcí, které se dědí v rodině nebo se jí týkají.
• Příklady: familiární anamnéza (rodinná historie nemocí), familiární prostředí.
• Příklad: „Lékař se při vyšetření ptal na familiární výskyt vysokého tlaku.“
2. Familiérní = Příliš blízký
Tento tvar (s písmenem „é“) používáme pro popis chování, které je velmi neformální, přátelské nebo až nevhodně důvěrné.
• Příklady: familiérní tón, familiérní vystupování, mluvit s někým familiérně.
• Příklad: „Jeho familiérní přístup k nadřízeným vyvolal v kanceláři pozdvižení.“
Proč píšeme -érní?
Tvar familiérní k nám přišel přes francouzštinu (familier), proto si zachoval ono specifické „é“. Naproti tomu familiární se drží latinského základu (familia). V moderní češtině se však tvar *familiární* stále častěji používá v obou významech a slovníky jej začínají tolerovat i pro popis chování.
Příklady použití ve větách
- „Při nedělním obědě vládla příjemná familiární (rodinná) atmosféra.“
- „Vadilo mi, jak se ke mně ten neznámý člověk hned familiérně (důvěrně) měl.“
- „Hypercholesterolémie může být familiární (dědičná v rodině) záležitost.“
- „Zvolil na schůzce až příliš familiérní (nenucený) tón.“
Jak si vybrat správné slovo?
Zkuste si pomoci jiným slovem:
• Jde o RODINU (latinsky Familia)? → Pište familiÁrní.
• Jde o CHOVÁNÍ (přílišná důvěra)? → Pište familiÉrní.
Pomůcka: „FamiliÁrní jako mÁma, familiÉrní jako nucené přátelství s cizími lidmi.“