Jak je to správně?
V současné češtině jsou přípustné obě varianty, ale každá má jiný kontext:
1. Extrovert (s „o“): Základní, nejrozšířenější a stylově neutrální tvar používaný v běžné mluvě i literatuře.
2. Extravert (s „a“): Odborná varianta, kterou upřednostňuje psychologie a vědecké publikace kvůli latinskému původu.
Etymologie a odborný pohled
Z vědeckého hlediska je správnější extravert.
• Slovo pochází z latinské předpony extra- (vně, vnějšně).
• Zakladatel těchto pojmů, Carl Gustav Jung, používal výhradně tvar extraversion. Psychologové se tohoto tvaru drží, aby zachovali přesnost latinského základu.
Vliv analogie
Tvar extrovert vznikl v češtině (i v jiných jazycích) analogií k protikladu introvert.
Protože u introverta je spojovací samohláska „o“ (intro-), lidé přirozeně začali psát „o“ i u extroverta. Tento tvar je natolik vžitý, že jej Pravidla českého pravopisu uvádějí jako rovnocenný.
Zlaté pravidlo psaní
I když jsou oba tvary správné, nikdy je v jednom textu nemíchejte. Vyberte si jeden (nejlépe extrovert pro běžné texty) a toho se držte v celém článku.
Příklady použití ve větách
- „Můj šéf je typický extrovert, miluje pozornost a velké porady.“
- „V odborné studii byla zkoumána míra extraverze u adolescentů.“
- „I extrovertní lidé potřebují občas chvíli klidu pro sebe.“
- „Hledáme do týmu extroverta s vynikajícími komunikačními schopnostmi.“
Jakou variantu si vybrat?
Rozhodujte se podle publika:
• Píšete pro širokou veřejnost? Pište EXTROVERT. Působí to přirozeněji.
• Píšete seminární práci z psychologie? Pište EXTRAVERT. Ukážete tím odbornost.
Shrnutí v tabulce
| Slovo | Původ | Doporučené užití |
|---|---|---|
| extrovert | analogie k „intro“ | Běžné texty, média, blogy |
| extravert | latina (extra-) | Odborná literatura, medicína |